Jak v zimě snížit útratu za topení

Topení je největší položka nákladů domácnosti a zároveň ta, kterou lze ovlivnit nejrychleji. Nejde přitom o to sedět doma ve svetru. Většinu úspory přinese správné nastavení soustavy a to, aby teplo šlo tam, kde je zrovna potřeba. Následující přehled jde po opatřeních, která nic nestojí, i po těch, která se vyplatí zaplatit.

Hlavní body

• Každý stupeň navíc zvýší spotřebu, obvykle se uvádí kolem šesti procent.
• Doporučovaná teplota se liší podle místnosti, v ložnici je nižší.
• Termostatická hlavice reguluje průtok, nenastavuje výkon kotle.
• Programovatelný termostat sníží teplotu v době nepřítomnosti.
• Nevytápěná místnost je riziko kvůli kondenzaci a plísni.
• Nerovnoměrně hřející radiátory ukazují na vzduch nebo na nevyvážení soustavy.
• Těsnění oken je nejlevnější opatření s okamžitým efektem.

Teplota, kde se rozhoduje nejvíc

Nejúčinnějším a zároveň bezplatným opatřením je snížení teploty. Obvykle se uvádí, že jeden stupeň znamená kolem šesti procent spotřeby na vytápění.

Teplota se přitom nemá nastavovat všude stejně. V obývacích místnostech vyhovuje zhruba dvacet stupňů, v ložnici méně, protože nižší teplota spánku prospívá.

Rozdíl mezi místnostmi je namístě udržet zavřenými dveřmi. Otevřené dveře rozdíl vyrovnají a snaha topit rozdílně přijde vniveč.

Existuje ale spodní hranice. Klesnout výrazně pod šestnáct stupňů se v obytných místnostech nevyplatí, protože na chladných stěnách začne kondenzovat vlhkost.

Termostatické hlavice a co skutečně dělají

Rozšířený omyl je, že číslo na hlavici znamená výkon. Hlavice reguluje průtok vody radiátorem podle teploty vzduchu kolem sebe, tedy udržuje nastavenou teplotu.

Z toho plyne, že otočením na maximum se místnost neohřeje rychleji. Jen se bude topit déle a přetopí se nad požadovanou úroveň.

Hlavice také musí mít volný přístup vzduchu. Zakrytá závěsem nebo nábytkem měří teplotu v uzavřené kapse a soustava topí podle chybného údaje.

V místnostech s jiným zdrojem tepla, typicky v kuchyni, se hlavice nastavuje níž. Teplo od sporáku a spotřebičů část potřeby pokryje samo.

Regulace v čase

Druhou vrstvou je programovatelný termostat nebo hlavice s časovým programem. Umožní snížit teplotu v době, kdy je dům prázdný, a zvýšit ji před návratem.

Zásadní je právě to předtemperování. Ruční přitopení po příchodu znamená, že se topí naplno v době, kdy má být doma teplo, což je nejméně účinný způsob.

U útlumu platí míra. Prudké ochlazení celého domu a jeho následné vyhřátí spotřebuje víc než mírný útlum, hlavně u staveb s velkou tepelnou setrvačností.

Noční útlum se vyplatí i tam, kde se nikam nejezdí. Nižší teplota v ložnici je zároveň úspora i lepší spánek.

Radiátory a soustava

Radiátor, který hřeje jen v horní části, obsahuje vzduch a je potřeba ho odvzdušnit. Je to úkon na několik minut s okamžitým efektem.

Pokud jsou naopak studené radiátory v celé části domu, zatímco jinde je horko, jde o nevyvážení soustavy. To se řeší hydraulickým vyvážením, tedy nastavením průtoku do jednotlivých větví.

Zakrytý radiátor předá většinu tepla do prostoru za sebou. Nábytek, dlouhý závěs nebo sušící se prádlo jsou proto zbytečná ztráta.

Za radiátorem na obvodové stěně pomáhá reflexní fólie, která odráží sálavé teplo zpět do místnosti. Souvislosti s ostatními výdaji shrnuje text o tom, jak ušetřit na energiích během chladných dnů.

Větrání bez ztráty tepla

Trvale pootevřené okno je nejdražší způsob větrání. Vzduch se sice mění, ale zároveň se ochlazují stěny a nábytek, které se pak musí znovu prohřát.

Účinnější je otevřít dokořán na pět až deset minut a pak zavřít. Vzduch se vymění, konstrukce se nestihne ochladit.

Před větráním je namístě ztlumit hlavice. Jinak zareagují na studený vzduch a radiátor začne topit naplno do otevřeného okna.

Větrat je nutné i v zimě. Vlhkost z vaření, sušení prádla a dýchání musí odejít, jinak se usadí na nejchladnějším povrchu a vznikne plíseň.

Co se vyplatí zaplatit

Nejlevnějším zásahem je těsnění oken a dveří. Netěsnost kolem rámu odvádí teplo trvale a materiál stojí velmi málo.

Druhým jsou závěsy a rolety zatahované po setmění. Okno je nejslabším místem obvodové konstrukce a textilie před ním vytvoří vzduchovou vrstvu.

Třetím je izolace v místech, kde se na ni zapomíná, tedy u rozvodů v nevytápěných prostorách a u stropu do půdy.

Až za nimi následují velké investice do zateplení nebo výměny zdroje. Návratnost je delší, ale bez nich se u starších budov nad určitou hranici úspory nedostane. K tomu se řadí i vlastní výroba energie, jak popisuje text o tom, čím je fotovoltaika pojistkou proti růstu cen.

Bytový dům a rozúčtování

V bytovém domě je situace jiná než v rodinném domě. Náklady na teplo se rozúčtovávají mezi jednotky podle pravidel, která kombinují spotřebu s plochou.

Z toho plyne, že úspora se neprojeví jedna ku jedné. Část nákladů je společná, protože teplo prostupuje i mezi byty.

Praktický důsledek je, že netopit vůbec a spoléhat na sousedy nefunguje. Rozúčtování s takovým chováním počítá a stanoví spodní hranici.

Naopak se vyplatí zajímat se o vyúčtování. Výrazný rozdíl proti podobným bytům v domě bývá signálem netěsných oken nebo špatně fungujících hlavic.

Jak snížit náklady na topení

1. Snižte teplotu o jeden stupeň a týden sledujte, jestli je to znát.
2. Nastavte v ložnici nižší teplotu než v obývacích místnostech.
3. Zavírejte dveře mezi místnostmi s rozdílnou teplotou.
4. Uvolněte prostor kolem radiátorů a termostatických hlavic.
5. Odvzdušněte radiátory, které hřejí jen v horní části.
6. Nastavte časový útlum na dobu nepřítomnosti a na noc.
7. Větrejte krátce a dokořán, předtím ztlumte hlavice.
8. Utěsněte okna a dveře a po setmění zatahujte závěsy.

Sedm chyb při vytápění

1. Otočení hlavice na maximum ve snaze rychleji vytopit.
2. Termostatická hlavice zakrytá závěsem nebo nábytkem.
3. Trvale pootevřené okno místo krátkého větrání.
4. Nevytápěná místnost, ve které kondenzuje vlhkost.
5. Neodvzdušněný radiátor hřející jen zespodu.
6. Přitápění až po příchodu domů místo předtemperování.
7. Sušení prádla na radiátoru v uzavřené místnosti.

Podobně citlivé na chlad jsou pokojové orchideje, které v zimě potřebují i méně vody, jak ukazuje návod jak zalévat orchidej.

Časté otázky

Kolik ušetří jeden stupeň méně?

Obvykle se uvádí kolem šesti procent spotřeby na vytápění. Vzhledem k tomu, že topení je největší položka, jde o citelnou úsporu, která nic nestojí.

Jaká teplota je doporučená?

V obývacích místnostech zhruba dvacet stupňů, v ložnici méně. Klesat výrazně pod šestnáct stupňů se ale nevyplatí kvůli riziku kondenzace a plísně.

Ohřeje se místnost rychleji, když otočím hlavici na maximum?

Ne. Hlavice reguluje průtok podle teploty vzduchu, takže udržuje nastavenou hodnotu. Maximum znamená jen to, že se bude topit déle a místnost se přetopí.

Proč radiátor hřeje jen nahoře?

Obvykle je v něm vzduch a je potřeba ho odvzdušnit. Pokud jsou studené radiátory v celé části domu, jde spíš o nevyvážení soustavy, které řeší hydraulické vyvážení.

Vyplatí se programovatelný termostat?

Ano, hlavně kvůli útlumu při nepřítomnosti a předtemperování před návratem. Ruční přitápění po příchodu je nejméně účinný způsob.

Jak správně větrat v zimě?

Krátce a dokořán, zhruba pět až deset minut, a předtím ztlumit termostatické hlavice. Trvale pootevřené okno ochlazuje stěny a nábytek.

Můžu v nepoužívaném pokoji vypnout topení úplně?

Není to vhodné. Na chladných stěnách kondenzuje vlhkost a vzniká plíseň, jejíž odstranění stojí víc, než kolik se ušetří. Vhodnější je mírný útlum a pravidelné větrání.

Co pomůže nejlevněji?

Těsnění oken a dveří, zatahování závěsů po setmění a uvolnění prostoru kolem radiátorů. Všechno jsou to zásahy s minimálními náklady a okamžitým efektem.

Nejde o svetr, ale o nastavení

Rady k úsporám za topení obvykle končí u toho, aby se lidé teple oblékli. Přitom největší rozdíl dělá to, jestli soustava topí tam a tehdy, kde a kdy je to potřeba.

Jeden stupeň dolů, odvzdušněné radiátory, volné hlavice a časový útlum jsou opatření na jedno odpoledne. Zateplení a výměna zdroje přijdou na řadu až po nich.