Deflace: co to je, rozdíl oproti inflaci a proč škodí
Deflace je dlouhodobý pokles všeobecné cenové hladiny, tedy situace, kdy je inflace záporná a za stejné peníze si koupíte víc zboží a služeb než dřív. Česká národní banka ji řadí mezi nežádoucí jevy, zvlášť když ceny klesají proto, že lidé a firmy málo utrácejí. Nebezpečná je hlavně tím, že může spustit deflační spirálu odkládaných nákupů, slabší poptávky a rostoucí nezaměstnanosti. Níže najdete, jak se deflace měří, čím se liší od inflace a dezinflace a co ukázaly skutečné případy z historie.
Hlavní body
- Deflace znamená pokles většiny cen v ekonomice, nikoli zlevnění jednoho druhu zboží.
- Dezinflace je něco jiného: ceny dál rostou, jen pomaleji.
- Škodlivá je hlavně deflace z nedostatku poptávky, protože povzbuzuje odkládání nákupů a investic.
- S klesajícími cenami roste reálná tíha dluhů, protože splátky zůstávají stejné, ale příjmy a ceny klesají.
- ČNB cílí inflaci 2 % mimo jiné proto, aby měla polštář proti deflaci.
- Známé příklady jsou Velká hospodářská krize v USA, dlouhá mírná deflace v Japonsku a české intervence proti hrozbě deflace v letech 2013 až 2017.
Co je deflace a jak se pozná
Definice podle centrální banky
Česká národní banka ve svých vzdělávacích materiálech popisuje deflaci jako pokles většiny cen v ekonomice, tedy jako opak inflace. Podstatné je slovo většina. Když zlevní elektronika nebo potraviny po dobré úrodě, nejde ještě o deflaci, protože jiné položky mohou ve stejnou chvíli zdražovat. O deflaci se mluví až tehdy, když klesá celková cenová hladina, kterou statistici sledují pomocí cenových indexů, a když je takový pokles výraznější a trvá delší dobu.
Jak se deflace měří
Nejsledovanějším měřítkem je index spotřebitelských cen, který v Česku každý měsíc zveřejňuje Český statistický úřad. Pro srovnání mezi státy Evropské unie slouží harmonizovaný index HICP od Eurostatu, který se od českého indexu liší hlavně tím, že nezahrnuje imputované nájemné. Pro celou ekonomiku se používá také deflátor HDP. Deflaci tedy ukazuje záporné číslo, nejčastěji u meziroční míry inflace, tedy při srovnání cen se stejným měsícem předchozího roku.
Deflace, dezinflace a pseudodeflace
Deflace se často plete s dezinflací. Dezinflace znamená, že inflace klesá, například ze šesti na tři procenta, ale ceny dál rostou, jen pomaleji. Ekonomové ČNB navíc v roce 2004 upozornili, že pouhý meziroční pokles cen ještě deflaci nedělá. Za skutečnou deflaci považovali situaci, kdy pokles cen provázejí aspoň známky recese vyvolané očekáváním dalšího zlevňování. Krátký pokles cen bez takových očekávání nazvali pseudodeflací.
Deflace vs inflace: v čem je rozdíl
Opačný směr, podobné potíže
Inflace je růst všeobecné cenové hladiny a znamená, že peníze ztrácejí kupní sílu. Deflace funguje obráceně: hotovost reálně získává na hodnotě. Na první pohled to vypadá jako výhoda pro každého, kdo šetří. Problém je v tom, že vysoká inflace i deflace narušují plánování domácností a firem a přerozdělují bohatství mezi věřiteli a dlužníky. Podrobně tento opačný jev rozebírá článek o tom, co je inflace a jak ovlivňuje úspory.
Proč inflační cíl není nula
ČNB cílí inflaci od roku 1998 a od roku 2010 je jejím cílem 2 %. Nulový cíl by podle ní nedával smysl ze čtyř důvodů. Měření inflace bývá nadhodnocené, odhadem zhruba o jeden procentní bod, hlavně kvůli zlepšování kvality zboží. Mírná inflace usnadňuje změny relativních cen a mezd, protože nominální mzdy se snižují obtížně. A při nulové inflaci by byly nízké i úrokové sazby, takže v recesi by centrální banka rychle narazila na nulovou hranici.
Proč je deflace nebezpečná
Lidé a firmy odkládají výdaje
Když domácnosti čekají, že zítra bude všechno levnější, odkládají nákupy, zvlášť ty velké, jako je auto, spotřebiče nebo bydlení. Firmy z podobného důvodu odkládají investice. Odložená spotřeba ale znamená nižší tržby, firmy omezují výrobu a nabírají méně lidí. ČNB tento uzavřený kruh popisuje jako deflačně recesní spirálu: nižší poptávka tlačí ceny dolů, ekonomika zpomaluje a poptávka klesá dál.
Dluhy reálně rostou
Dluh je stanovený v pevné částce. Když ceny a mzdy klesají, zůstává splátka stejná, ale vydělat na ni je těžší. Tento mechanismus popsal americký ekonom Irving Fisher v roce 1933 ve studii o dluhové deflaci. Podle ní se dlužníci snaží zbavit závazků výprodejem majetku, tím dál tlačí ceny dolů a reálná zátěž dluhů paradoxně roste, i když se splácí. Proto deflace nejvíc dopadá na zadlužené domácnosti, firmy a státy.
Centrální banka přichází o hlavní nástroj
Proti slabé ekonomice centrální banky obvykle bojují snižováním úrokových sazeb. Sazby ale nemohou klesat donekonečna. Když se dostanou k nule a ceny přitom klesají, zůstává reálná úroková sazba vysoká, protože se k nominální sazbě v podstatě přičítá pokles cen. Půjčovat si a investovat se pak nevyplatí. Právě tahle past nulových sazeb provázela deflaci v Japonsku i rozhodování ČNB v roce 2013.
Je každý pokles cen škodlivý?
Pokles cen z nedostatku poptávky
Ekonomové rozlišují, proč ceny klesají. Nejhorší je deflace, za kterou stojí slabá poptávka, tedy lidé a firmy nechtějí nebo nemohou utrácet. Taková deflace bývá spojená s recesí, poklesem zisků a propouštěním. Proto ji ČNB výslovně označuje za nežádoucí. V této podobě se objevila během Velké hospodářské krize a v Japonsku po splasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí a akcií.
Pokles cen z nabídky
Jiná situace nastává, když ceny klesají díky levnější výrobě, nižším cenám surovin nebo silnější měně, která zlevní dovoz. Takové výkyvy bývají dočasné a nemusí změnit očekávání lidí. Česká zkušenost z roku 2003 tomu odpovídá: ekonomové ČNB tehdejší pokles cen vysvětlovali dozvuky posílení koruny z roku 2002, slabou zahraniční poptávkou, silnou konkurencí v obchodě a poklesem cen potravin a regulovaných cen.
Deflace v historii: čtyři případy
Velká hospodářská krize v USA
Nejznámější deflace proběhla ve Spojených státech na začátku 30. let. Podle historického přehledu americké centrální banky klesla od podzimu 1930 do zimy 1933 peněžní zásoba téměř o 30 procent a průměrné ceny se snížily podobně. Spotřebitelské ceny mezi lety 1929 a 1933 klesly zhruba o čtvrtinu. Deflace zvýšila tíhu dluhů domácností a firem, oslabila spotřebu a přispěla k vlně bankrotů a k vysoké nezaměstnanosti.
Japonsko a dlouhá mírná deflace
Japonsko zažilo jinou podobu deflace, mírnou, ale vytrvalou. Podle japonské centrální banky se spotřebitelská inflace po finančních potížích v letech 1997 a 1998 dostala pod nulu. Za kladnou hodnotu se vrátila až v roce 2006, a po finanční krizi v roce 2008 znovu klesla pod nulu. Příčinou bylo splasknutí bubliny cen akcií a nemovitostí, banky zatížené špatnými úvěry a předlužené firmy. V lednu 2013 centrální banka zavedla cíl 2 % a začala s mimořádným uvolňováním.
Česko 2003: pseudodeflace
V Česku ceny krátce meziročně klesaly v roce 2003. ČNB tehdy postupně snížila hlavní úrokovou sazbu na rekordně nízká 2 %. Její představitelé ale tehdejší vývoj za skutečnou deflaci nepovažovali, protože chyběla očekávání dalšího zlevňování a recese. Šlo podle nich o dočasný souběh několika šoků, který ekonomiku do deflační spirály nedostal, a riziko klasické deflace tehdy hodnotili jako velmi nízké.
Kurzový závazek ČNB v letech 2013 až 2017
Na konci roku 2012 snížila ČNB sazby na takzvanou technickou nulu, tedy 0,05 %. Její analýzy přitom ukazovaly, že bez dalšího uvolnění by se ekonomika mohla v roce 2014 dostat do deflace. Bankovní rada proto 7. listopadu 2013 rozhodla použít jako nástroj kurz koruny a intervenovat tak, aby koruna neposílila pod hranici 27 korun za euro. Závazek byl jednostranný a ČNB ho ukončila 6. dubna 2017.
Co deflace znamená pro domácnost
Úspory, dluhy a investice
Pro držitele hotovosti a vkladů znamená deflace, že jejich peníze reálně získávají. Kdo splácí úvěr, je naopak na tom hůř, protože pevná splátka tvoří větší část klesajícího příjmu. U investic záleží na tom, z čeho výnos plyne. Pevné kupony dluhopisů reálně získávají na hodnotě, ale roste riziko, že dlužník nebude schopen splácet, jak vysvětluje text o tom, co je dluhopis a jaká rizika nese.
Proč nejde o důvod k panice
Krátké období mírně klesajících cen samo o sobě rodinné finance neohrozí. Pro rozhodování o úsporách je důležitější reálný výnos, tedy úrok po odečtení inflace, a horizont, na který peníze odkládáte. Úvahu o tom, co patří na účet a co do investic, rozebírá článek spořicí účet nebo investice. Základem je mít stranou finanční rezervu na nečekané výdaje, protože při deflaci bývá slabší i trh práce.
Jak sledovat vývoj cen
Aktuální míru inflace zveřejňuje Český statistický úřad v měsíčních rychlých informacích a ČNB ji komentuje ve svých prognózách. Pro posouzení rizika deflace nestačí jedno číslo. Sledujte, zda pokles cen trvá několik měsíců, zda se týká většiny položek koše a zda ho provází slábnoucí ekonomika. Jak výkyvy cen ovlivňují hodnotu dlouhodobých úspor, ukazuje i text o tom, proč u složeného úročení rozhoduje čas.
Pět znaků škodlivé deflace
Podle popisu ČNB a historických případů se nebezpečná deflace od krátkého zlevnění liší v několika bodech:
- Ceny klesají u většiny položek spotřebního koše, ne jen u potravin nebo energií.
- Pokles trvá několik čtvrtletí a lidé začínají další zlevňování očekávat.
- Domácnosti odkládají velké nákupy a firmy investice.
- Klesají mzdy, přibývá propouštění a slábne výkon ekonomiky.
- Úrokové sazby jsou u nuly, takže centrální banka musí sáhnout po mimořádných nástrojích.
Dvouprocentní inflační cíl nepoužívá jen ČNB, ale také americký Federální rezervní systém, který inflaci měří indexem cen osobních spotřebních výdajů.
Při klesajících cenách si střadatel s pevnou sazbou, například přes termínovaný vklad, reálně polepší, i když nominální úrok je nízký.
Časté otázky
Co je deflace jednoduše?
Deflace je situace, kdy v ekonomice klesá většina cen a inflace je záporná. Za stejné peníze si tak koupíte víc než dřív. Ekonomové ji přesto považují za nebezpečnou, protože vede k odkládání nákupů, poklesu výroby a růstu nezaměstnanosti.
Jaký je rozdíl mezi deflací a dezinflací?
Při deflaci ceny klesají, takže inflace je záporná. Při dezinflaci ceny dál rostou, jen pomaleji, například když inflace klesne z pěti na dvě procenta. Dezinflace je běžná po období vysoké inflace, zatímco deflace je vzácnější a obtížněji se léčí.
Proč je deflace nebezpečná, když se všechno zlevňuje?
Když lidé čekají další zlevnění, odkládají nákupy a firmy investice. Firmy pak méně prodávají, snižují výrobu a propouštějí, což poptávku oslabí ještě víc. Navíc reálně rostou dluhy, protože splátky zůstávají stejné, zatímco příjmy klesají.
Byla v Česku někdy deflace?
Ceny v Česku krátce meziročně klesaly v roce 2003, ekonomové ČNB to ale označili za pseudodeflaci bez deflační spirály. V listopadu 2013 začala ČNB intervenovat na devizovém trhu, aby hrozbě deflace předešla, a kurzový závazek u 27 korun za euro ukončila v dubnu 2017.
Co dělá centrální banka proti deflaci?
Obvykle nejprve snižuje úrokové sazby, aby se vyplatilo půjčovat si a utrácet. Když sazby dosáhnou nuly, sahá po mimořádných nástrojích, například po nákupech aktiv nebo po oslabení měny, jak to v letech 2013 až 2017 udělala ČNB. Kladný inflační cíl 2 % má deflaci předcházet už předem.
Zdroje
- Česká národní banka a její role v ekonomice (cnb.cz)
- Co byl kurzový závazek? (cnb.cz)
- Projev guvernéra Bank of Japan (boj.or.jp)
