Kupónová privatizace: co to bylo, dvě vlny a fondy
Kupónová privatizace byla metoda, kterou Československo a později Česká republika na počátku devadesátých let převedly velkou část státních podniků do rukou občanů. Každý dospělý si mohl koupit kupónovou knížku s tisícem investičních bodů a za ně v aukčních kolech získat akcie privatizovaných firem. Proběhla ve dvou vlnách, v roce 1992 a v roce 1994, a podle České televize se při ní v obou vlnách převedl majetek za 367,5 miliardy korun. Většina lidí přitom své body svěřila investičním privatizačním fondům.
Ve zkratce
- Šlo o součást takzvané velké privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
- Vedle kupónové metody běžely standardní privatizační metody, restituce a malá privatizace obchodů a služeb.
- Kupónová knížka obsahovala deset kupónů po sto bodech, celkem tisíc bodů. Registrace stála dohromady 1 035 korun.
- První vlna proběhla v roce 1992 ještě v ČSFR v pěti kolech, druhá v roce 1994 už jen v České republice v šesti kolech.
- V první vlně se v Česku zapojilo 5,98 milionu občanů, ve druhé 6,16 milionu.
- Fondy získaly v první vlně přes 71 procent bodů, ve druhé 64 procent.
- Akcie z kupónovky mohou dodnes ležet na účtech v evidenci Centrálního depozitáře cenných papírů.
Kupónová privatizace: co to bylo a proč vznikla
Po roce 1989 vlastnil stát v Československu téměř všechny velké podniky. Nová vláda chtěla majetek rychle převést do soukromých rukou, ale domácí obyvatelstvo nemělo dost úspor, aby podniky koupilo za skutečnou cenu. Kupónová metoda to řešila tak, že občané dostali za malý poplatek investiční body a ty směňovali za akcie. Vedle ní běžely standardní privatizační metody a samostatně také restituce a malá privatizace obchodů a služeb.
Právní základ a autoři
Velkou privatizaci upravil zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Podrobnosti o kupónech stanovilo nařízení federální vlády č. 383/1991 Sb., o vydání a použití investičních kupónů, a zákon později doplnila novela č. 544/1992 Sb. Mezi hlavní autory kupónové metody patřili ekonomové Dušan Tříska, Tomáš Ježek a Václav Klaus, tehdejší federální ministr financí.
Proč kupóny, a ne prodej
Prodej podniků za peníze by byl pomalý a domácí kupci by na většinu firem neměli. Kupóny umožnily převést majetek za krátkou dobu a k velkému počtu lidí. Kritici naopak upozorňovali, že noví akcionáři do firem nepřinesli žádný kapitál ani zkušenosti s řízením. Firmy tak získaly rozptýlené vlastníky, kteří na jejich vedení neměli vliv, a skutečnou moc často převzaly fondy, které body od občanů soustředily.
Jak fungovala kupónová knížka
Kupónovou knížku si mohl pořídit každý plnoletý občan a její prodej začal v říjnu 1991. Knížka obsahovala deset kupónů po sto investičních bodech, dohromady tisíc bodů, a registrace stála celkem 1 035 korun. Prameny se liší v tom, jak se tato částka dělila mezi knížku a kolkovou známku, součet ale uvádějí shodně. Držitel knížky se úředně označoval jako DIK, tedy držitel investičních kupónů.
Body, ne peníze
Investiční body neměly hodnotu v korunách a nedalo se s nimi obchodovat. Sloužily jen jako platidlo v privatizačních kolech, kde se směňovaly za akcie konkrétních podniků. Kolik akcií za body člověk dostal, záviselo na ceně, která se pro každou firmu v každém kole stanovila v bodech. Akcie se pak nepředávaly v papírové podobě, ale připsaly se na účet majitele ve Středisku cenných papírů. Akcionář tak doma neměl žádný listinný doklad o vlastnictví, a i proto dnes mnoho lidí neví, že nějaké akcie stále drží.
Jak probíhala jednotlivá kola
V každém kole byla pro akcie každé firmy vyhlášena cena v bodech. Držitelé knížek i fondy podávali objednávky a výsledek se porovnal s nabídkou. Pokud poptávka nepřevýšila nabídku, akcie se objednatelům připsaly. Při převisu poptávky se akcie v tom kole neprodaly a přešly do dalšího kola. Co zůstalo neprodané i po posledním kole, připadlo Fondu národního majetku. Princip připomínal burzu, kde cenu určuje střet nabídky a poptávky, jak popisuje článek o tom, jak funguje burza.
Dvě vlny kupónové privatizace
Privatizace proběhla ve dvou samostatných vlnách. Každá měla vlastní nabídku podniků, vlastní registraci držitelů knížek a vlastní kola. Držitel se mohl rozhodnout, zda body použije sám, nebo je svěří některému z investičních fondů. Mezi oběma vlnami se Československo rozdělilo, takže druhá vlna už probíhala jen v České republice. V každé vlně se v Česku zapojilo kolem šesti milionů lidí.
První vlna 1992
První vlna odstartovala 18. května 1992 a do prosince proběhlo pět kol. Uskutečnila se ještě v celé federaci a podle parlamentního materiálu počet registrovaných držitelů kupónů v ČSFR přesáhl 8,5 milionu osob. V české části se zapojilo 5,98 milionu občanů a 264 investičních fondů. Přes 71 procent bodů z první vlny skončilo u fondů, takže velká část nových akcionářů vlastnila podniky jen nepřímo.
Druhá vlna 1994
Druhá vlna proběhla v roce 1994 už jen v České republice, se šesti koly od března do prosince. Zapojilo se 6,16 milionu občanů a 353 investičních fondů. Údaje o počtu privatizovaných podniků se v pramenech liší podle toho, zda zahrnují jen české firmy, nebo celou federaci, proto je tu neuvádíme.
Investiční privatizační fondy
Investiční privatizační fondy, zkráceně IPF, vznikaly jako společnosti, které sbíraly body od občanů a za ně kupovaly akcie. Občan za svěřené body dostal akcie fondu, ne přímo akcie podniků. Fondům v první vlně připadlo přes 71 procent všech investičních bodů, ve druhé 64 procent. Přímo do akcií podniků se tak pustila jen zhruba třetina držitelů knížek. Jak fond spravuje peníze mnoha lidí a čím se liší od dnešních fondů, vysvětluje text podílový fond.
Harvardské fondy a sliby výnosů
Nejznámějším příkladem jsou Harvardské fondy Viktora Koženého. Před první vlnou lákaly občany slibem vysokého zhodnocení a podle Banky.cz jim body svěřilo zhruba 800 tisíc lidí. Sliby jistého a mnohonásobného výnosu jsou dodnes typickým znakem rizikové nabídky, jak ukazuje článek o tom, jak poznat investiční podvod. Sám Kožený později čelil obvinění z vyvedení majetku fondů.
Tunelování a slabý dohled
Fondy na počátku podléhaly jen minimální regulaci. To otevřelo cestu takzvanému tunelování, kdy se majetek fondu nebo podniku vyvedl jinam a akcionářům zůstaly bezcenné akcie. Banky.cz hodnotí výsledek jako fiasko, které skončilo tunely za stovky miliard korun v dnešních cenách. Samostatný dozor nad kapitálovým trhem vznikl až v pozdějších letech.
Akcie z kupónové privatizace dnes
Akcie, které lidé v kupónovce získali a nikdy nepřevedli k obchodníkovi, se dodnes evidují na účtech v takzvané nezařazené evidenci. Evidenci po Středisku cenných papírů převzal Centrální depozitář cenných papírů. Podle ČT24 je většina takových cenných papírů bezcenná, protože firmy zanikly nebo zkrachovaly. Některé však mohou mít hodnotu, ČT24 jako příklad uvádí akcie ČEZ, u nichž se na účtu mohou hromadit i dividendy. Co dividenda je a jak se vyplácí, popisuje článek co je dividenda.
Jak zjistit, zda akcie z kupónovky máte
Podle ČT24 lze na webu Centrálního depozitáře cenných papírů zdarma ověřit podle rodného čísla, zda účet existuje. Jaké cenné papíry na něm jsou, ukáže až výpis, který vystaví depozitář nebo některý z jeho účastníků, tedy vybraná banka či obchodník s cennými papíry. Obvykle je potřeba doložit totožnost občanským průkazem. Výše poplatku se liší podle místa, kde o výpis žádáte, a aktuální podmínky je třeba ověřit přímo u depozitáře nebo banky.
Zděděné akcie a převod k obchodníkovi
Pokud akcie patřily zemřelému příbuznému, dědic k převodu doloží originál nebo ověřenou kopii usnesení o dědictví. Akcie z nezařazené evidence lze převést na vlastní majetkový účet u obchodníka s cennými papíry a pak je prodat nebo držet dál. Základní pojmy, jako je akcie, akcionář a práva s nimi spojená, shrnuje článek co jsou akcie. Text je informativní a vzdělávací, nejde o investiční doporučení.
Šest faktů o kupónové privatizaci
- Kupónová knížka obsahovala tisíc investičních bodů v deseti kupónech.
- Registrace stála celkem 1 035 korun.
- První vlna začala 18. května 1992 a měla pět kol.
- Druhá vlna proběhla v roce 1994 v šesti kolech už jen v Česku.
- Fondy získaly přes 71 procent bodů v první a 64 procent ve druhé vlně.
- Nepřevedené akcie se evidují v nezařazené evidenci depozitáře dodnes.
Časté otázky
Kupónová privatizace, co to bylo?
Šlo o způsob převodu státních podniků na občany na počátku devadesátých let. Lidé si koupili kupónovou knížku s tisícem investičních bodů a v aukčních kolech je směnili za akcie podniků nebo je svěřili investičním fondům. Proběhla ve dvou vlnách, v letech 1992 a 1994.
Kolik stála kupónová knížka?
Registrace kupónové knížky stála celkem 1 035 korun. Prameny se liší v tom, jak se částka dělila mezi samotnou knížku a kolkovou známku. Knížka obsahovala deset kupónů po sto bodech.
Čím se lišily dvě vlny?
První vlna proběhla v roce 1992 v celé federaci a měla pět kol. Druhá vlna se konala v roce 1994 už jen v České republice a měla šest kol. Zapojilo se v ní 6,16 milionu občanů a 353 fondů.
Co byly investiční privatizační fondy?
Byly to společnosti, které od občanů sbíraly investiční body a za ně kupovaly akcie podniků. Občan za body dostal akcie fondu. Fondy získaly většinu bodů, v první vlně přes 71 procent, a mnohé z nich byly později vytunelovány.
Jak zjistím, jestli mám akcie z kupónovky?
Na webu Centrálního depozitáře cenných papírů si podle rodného čísla zdarma ověříte, zda u vás účet existuje. Konkrétní cenné papíry ukáže výpis, který vystaví depozitář nebo vybraná banka či obchodník s cennými papíry. Počítejte s doložením totožnosti a s poplatkem.
Mají akcie z kupónové privatizace ještě nějakou hodnotu?
Většina je podle dostupných informací bezcenná, protože firmy zanikly. Některé akcie ale hodnotu mají, a pokud firma vyplácí dividendy, mohou se na účtu hromadit i ty. Ověřit se to dá jen výpisem z účtu.
Zdroje
- Akcie na účtech z kuponové privatizace (ceskatelevize.cz)
- Zákon č. 92/1991 Sb. (zakonyprolidi.cz)
