Emitent je ten, kdo cenný papír vydal a kdo za něj odpovídá. U dluhopisu je to firma nebo stát, který se zavázal peníze vrátit a platit úrok. U akcie společnost, jejíž podíl investor kupuje. Právě proto je prověření emitenta u dluhopisů zásadní: výnos je jistý jen do té míry, do jaké je jistá schopnost emitenta splácet. Text popisuje, co emitent je, jaké dokumenty o něm existují, kde se ověřuje poskytovatel nabízející jeho cenné papíry a podle čeho se pozná nabídka, kterou je namístě odmítnout.

Hlavní body

• Emitent je vydavatel cenného papíru a nese závazek z něj.
• U dluhopisu rozhoduje schopnost splácet, ne výše úroku.
• Vysoký nabízený úrok je informace o riziku, ne o výhodnosti.
• Emisní podmínky a prospekt jsou závazné dokumenty.
• Ne každý dluhopis prochází schválením prospektu regulátorem.
• Poskytovatel nabízející cenné papíry musí mít oprávnění.
• Účetní závěrka ve sbírce listin je veřejně dostupná.
• Ručení a zajištění se posuzuje podle obsahu, ne podle názvu.

Kdo je emitent

Emitentem se rozumí osoba, která cenný papír vydala. Z jejího postavení plyne, kdo je zavázán a k čemu, což je u každého druhu cenného papíru jiné.

U dluhopisu jde o dlužníka. Zavázal se vrátit jmenovitou hodnotu a platit úrok, takže investor je v postavení věřitele s pohledávkou.

U akcie jde o společnost, jejíž podíl investor drží. Nevzniká tu závazek cokoli vrátit, protože akcionář nese podnikatelské riziko spolu s firmou.

U podílového listu je vydavatelem investiční společnost spravující fond, ale majetek fondu je od jejího majetku oddělený, takže riziko jejího selhání se přenáší jinak.

Prakticky nejdůležitější je tenhle rozdíl u dluhopisů. Kupující se dívá na úrok, ale ve skutečnosti kupuje schopnost konkrétní firmy dostát závazku.

Proč vysoký úrok není výhoda

Úroková sazba u dluhopisu odráží, jak trh vnímá riziko nesplacení. Firma se stabilním hospodařením si půjčí levněji než firma bez historie a bez majetku.

Z toho plyne obrácené čtení, které bývá pro drobného investora nezvyklé. Čím vyšší úrok je nabízen, tím větší pochybnost o splacení existuje.

Výnos navíc není zaručený jen proto, že je uvedený v emisních podmínkách. Zaručen je závazek, nikoli schopnost ho splnit.

Riziko je přitom nesouměrné. Pokud vše dopadne dobře, investor dostane přesně slíbený úrok a nic víc. Pokud ne, může přijít o celou vloženou částku.

Otázka proto nezní, jaký úrok je nabízen, ale z čeho bude splacen. Odpověď musí být konkrétní a doložitelná, ne obecná zmínka o rozvoji podnikání.

Emisní podmínky a prospekt

Emisní podmínky jsou základní dokument každého dluhopisu. Určují jmenovitou hodnotu, úrok, dobu splatnosti, způsob výplaty i to, zda a jak je dluh zajištěn.

Prospekt je obsáhlejší dokument obsahující údaje o emitentovi, jeho hospodaření, rizicích a použití získaných prostředků. Jeho schválení má regulátor.

Podstatné je, že schválení prospektu je posouzením úplnosti a srozumitelnosti, ne doporučením. Regulátor neposuzuje, zda je investice dobrá.

Pro menší emise navíc povinnost prospektu vzniknout nemusí. Existují dluhopisy nabízené bez něj a u nich má investor k dispozici výrazně méně informací.

Praktickým vodítkem je, že chybějící prospekt sám o sobě neznamená podvod, ale znamená vyšší nároky na vlastní prověření emitenta.

Co se dá zjistit z veřejných zdrojů

Prvním zdrojem je obchodní rejstřík. Obsahuje statutární orgán, společníky, datum vzniku, sídlo a případné změny, které o firmě leccos vypovídají.

Druhým je sbírka listin, kde firmy zveřejňují účetní závěrky. Chybějící závěrky za poslední roky jsou samy o sobě varovným signálem.

Ze závěrky je vidět, zda firma vůbec něco vykazuje. Emitent bez tržeb, bez majetku a s krátkou historií nabízející vysoký úrok je typický obraz problematické emise.

Třetím zdrojem je insolvenční rejstřík. Prověřuje se v něm nejen emitent, ale i osoby v jeho vedení a firmy, které dříve řídily.

Čtvrtým je registr úpadců a exekucí v rozsahu, v jakém je veřejný. Cílem není detektivní práce, ale zjištění, zda za emitentem není řada zaniklých projektů.

Zajištění a ručení

Nabídky často zmiňují, že je dluhopis zajištěný. Samotné slovo ale neříká nic, dokud není jasné, čím a v jakém pořadí.

Zástava nemovitosti má smysl jen tehdy, pokud nemovitost skutečně existuje, má odpovídající hodnotu a zástavní právo je zapsané ve prospěch věřitelů dané emise.

Ručení jinou firmou má hodnotu ručitele. Pokud ručí společnost bez majetku, je zajištění formální a v praxi bezcenné.

Podstatné je i pořadí. Pokud má na tentýž majetek přednostní právo banka, zbývá pro držitele dluhopisů to, co po jejím uspokojení zůstane.

Ověřuje se to v emisních podmínkách a v katastru nemovitostí, nikoli podle formulace v propagačním materiálu. Rozdíl mezi obojím bývá značný.

Kdo cenný papír nabízí

Vedle emitenta stojí ten, kdo cenný papír nabízí a zprostředkovává. Tenhle subjekt potřebuje vlastní oprávnění a je zapsán v seznamu vedeném Českou národní bankou.

Ověření je krátký úkon. Hledá se přesný název a identifikační číslo, ne obchodní značka z reklamy, protože ta se dá zvolit libovolně.

Častou záměnou je považovat zápis v obchodním rejstříku za povolení k činnosti. Nejde o totéž a rozdíl je zásadní.

Rovněž platí, že oprávnění zprostředkovatele nevypovídá nic o kvalitě emitenta. Jsou to dvě samostatná posouzení a obě se musí udělat.

Podrobněji tenhle postup rozebírá text o tom, jak poznat investiční podvod, protože právě zde se obě prověření setkávají.

Kde emitent dluhopisy nabízí

První cestou je veřejná nabídka na burze. Emise obchodovaná na regulovaném trhu podléhá informačním povinnostem a její cena je průběžně vidět.

Druhou je nabídka mimo burzu, tedy přímý úpis u emitenta nebo přes zprostředkovatele. Takový dluhopis se obvykle nedá kdykoli prodat, protože pro něj neexistuje trh.

Nízká obchodovatelnost je samostatné riziko. I když emitent řádně platí, investor se ke svým penězům před splatností nemusí dostat.

Třetí cestou jsou internetové platformy sdružující drobné investory. U nich je namístě zjistit, co investor právně vlastní a kdo je jeho protistranou.

Ve všech případech platí, že způsob nabízení neříká nic o kvalitě emitenta. Burzovní obchodování zvyšuje dostupnost informací, ale schopnost splácet nezaručuje.

Signály, na kterých nabídka končí

Prvním je nátlak na rychlé rozhodnutí. Emise má obvykle stanovené období úpisu a legitimní nabídka nemá důvod tlačit na podpis během hovoru.

Druhým je neochota poskytnout emisní podmínky předem. Dokument existuje vždy a jeho nedostupnost před podpisem není technický problém.

Třetím je vágní popis použití peněz. Formulace typu financování rozvoje neříká nic o tom, z čeho bude dluh splacen.

Čtvrtým je odměna za přivedení dalších investorů. Tenhle prvek nemá s vydáváním dluhopisů nic společného a ukazuje na jiný typ uspořádání.

Pátým je slib zpětného odkupu kdykoli a za jmenovitou hodnotu. Emitent nemůže vědět, zda na to bude mít prostředky, takže jde o slib, který stojí jen na něm.

Co prověření nezachytí

Prověření snižuje riziko, ale neodstraňuje ho. I firma s doloženým hospodařením se může dostat do potíží, protože podnikání je nejisté ze své povahy.

Účetní závěrka navíc popisuje minulost. Mezi jejím sestavením a okamžikem nákupu uplyne doba, ve které se situace mohla změnit.

Prověření také neodhalí vnitřní vztahy mezi propojenými firmami, pokud nejsou v dokumentech uvedené. Peníze mohou putovat ve skupině způsobem, který zvenčí není vidět.

Proto se u dluhopisů jednotlivých firem uplatňuje rozložení. Významný podíl majetku v jedné emisi je koncentrace, kterou žádné prověření nevyváží, jak popisuje text o tom, jak rozložit riziko.

Kdo chce dluhopisovou složku bez tohohle problému, může použít fond držící stovky emisí. Riziko jednotlivého emitenta se tím rozmělní, i když tržní riziko zůstává.

Co dělat, když emitent neplatí

Prvním krokem je zjistit, zda jde o opožděnou platbu, nebo o porušení emisních podmínek. Ty obvykle stanoví, co se považuje za prodlení a jaká lhůta k nápravě běží.

Druhým je písemná výzva emitentovi. I když se zdá formální, zakládá doklad o tom, že věřitel svůj nárok uplatnil a kdy.

Třetím je sledování insolvenčního rejstříku. Pokud je zahájeno insolvenční řízení, přihlašují se pohledávky ve stanovené lhůtě a její zmeškání znamená ztrátu nároku.

Čtvrtým je spojení s ostatními držiteli téže emise. Společný postup bývá účinnější a náklady na právní zastoupení se rozdělí.

Pátým je realistické očekávání. U emitenta bez majetku bývá výtěžnost nízká, což je důvod, proč se prověření dělá před nákupem, ne po něm.

Přehled

Co ověřit	Kde
Existence a vedení firmy	obchodní rejstřík
Hospodaření a majetek	sbírka listin, účetní závěrky
Úpadek emitenta i vedení	insolvenční rejstřík
Parametry emise	emisní podmínky
Údaje o emitentovi a rizicích	prospekt, pokud existuje
Zajištění a jeho pořadí	emisní podmínky, katastr nemovitostí
Oprávnění zprostředkovatele	seznamy České národní banky
Použití získaných prostředků	prospekt nebo emisní podmínky

Rozsah dostupných informací se u jednotlivých emisí liší. Tabulka popisuje, kde se který údaj hledá, ne co bude u konkrétní nabídky k dispozici.

Rozdíl mezi státem a firmou

Státní dluhopis má jiné postavení než firemní. Stát vybírá daně a jeho schopnost splácet v domácí měně se posuzuje odlišně než u podniku.

Neznamená to, že je bez rizika. Existuje riziko změny tržní ceny při pohybu úrokových sazeb a u dluhu v cizí měně také riziko měnové.

U firemního dluhopisu se navíc rozlišuje velikost a postavení emitenta. Velká zavedená společnost s obchodovanými akciemi zveřejňuje výrazně víc než malá firma založená krátce před emisí.

Nejvyšší nároky na prověření proto vyžadují emise malých společností bez historie, u kterých je zároveň nabízen nejvyšší úrok.

Praktické vodítko zní posuzovat každou emisi samostatně. Skupina firem sdílející jméno neznamená, že za konkrétní dluh ručí celá skupina.

Jak emitenta prověřit krok za krokem

1. Zjistěte přesný název emitenta a jeho identifikační číslo.
2. Ověřte firmu v obchodním rejstříku včetně data vzniku a vedení.
3. Ve sbírce listin najděte účetní závěrky za poslední roky.
4. Prověřte emitenta i osoby ve vedení v insolvenčním rejstříku.
5. Vyžádejte si emisní podmínky a přečtěte je celé.
6. Ověřte, čím je emise zajištěna a v jakém pořadí.
7. Zjistěte, z jakého konkrétního zdroje má být dluh splacen.
8. Ověřte zprostředkovatele v seznamu České národní banky.

Osm chyb při posuzování emitenta

1. Rozhodovat se podle výše nabízeného úroku.
2. Považovat schválený prospekt za doporučení regulátora.
3. Brát slovo zajištěný bez ověření, čím a v jakém pořadí.
4. Zaměňovat zápis v obchodním rejstříku za povolení k činnosti.
5. Nepřečíst emisní podmínky před podpisem.
6. Přehlédnout chybějící účetní závěrky ve sbírce listin.
7. Vložit do jedné emise významnou část majetku.
8. Věřit slibu zpětného odkupu kdykoli za jmenovitou hodnotu.

Časté otázky

Kdo je emitent?

Osoba, která cenný papír vydala a nese z něj závazek. U dluhopisu jde o dlužníka, který se zavázal vrátit jmenovitou hodnotu a platit úrok. U akcie o společnost, jejíž podíl investor kupuje.

Proč je vysoký úrok u dluhopisu varování?

Protože sazba odráží, jak trh vnímá riziko nesplacení. Firma se stabilním hospodařením si půjčí levněji. Čím vyšší úrok je nabízen, tím větší pochybnost o schopnosti splatit existuje.

Znamená schválený prospekt, že je investice bezpečná?

Neznamená. Regulátor posuzuje úplnost a srozumitelnost informací, nikoli kvalitu investice. Schválení prospektu není doporučením a neříká nic o tom, zda emitent dluh splatí.

Kde si emitenta ověřím?

V obchodním rejstříku, ve sbírce listin s účetními závěrkami a v insolvenčním rejstříku. Zprostředkovatele nabízejícího cenné papíry navíc v seznamech vedených Českou národní bankou.

Co znamená, že je dluhopis zajištěný?

Samo o sobě nic, dokud není jasné, čím a v jakém pořadí. Zástava má smysl jen tehdy, když majetek existuje, má odpovídající hodnotu a věřitelé dané emise nejsou až za bankou.

Musí mít každý dluhopis prospekt?

Nemusí. U menších emisí povinnost vzniknout nemusí a investor pak má výrazně méně informací. Chybějící prospekt neznamená podvod, ale klade vyšší nároky na vlastní prověření.

Jak poznám nabídku, kterou mám odmítnout?

Podle nátlaku na rychlé rozhodnutí, neochoty poskytnout emisní podmínky předem, vágního popisu použití peněz, odměny za přivedení dalších investorů a slibu zpětného odkupu kdykoli za jmenovitou hodnotu.

Stačí prověření k tomu, abych o peníze nepřišel?

Nestačí, jen snižuje riziko. I firma s doloženým hospodařením se může dostat do potíží a účetní závěrka popisuje minulost. Proto se do jedné emise nevkládá významná část majetku.

Za úrokem stojí firma

U dluhopisu se pozornost přirozeně soustředí na sazbu, protože je to jediné číslo, které nabídka zdůrazňuje. Ve skutečnosti je ale nejméně vypovídající, protože slíbit se dá cokoli. Rozhoduje to, kdo slib dal a z čeho ho hodlá splnit.

Prověření emitenta proto není formalita před podpisem, ale to podstatné z celého rozhodnutí. Trvá hodinu a je dostupné komukoli z veřejných rejstříků, což je ve srovnání s výší vkládané částky velmi levná pojistka.

Upozornění

Tento text je informativní a vzdělávací. Nejde o investiční doporučení ani o investiční poradenství ve smyslu právních předpisů a nezohledňuje individuální situaci čtenáře. Investování je spojeno s rizikem ztráty části nebo celé investované částky a minulá výkonnost není zárukou budoucích výnosů.

Zdroje

• Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů
• Veřejný rejstřík a sbírka listin
• Insolvenční rejstřík
• Evropský orgán pro cenné papíry a trhy