Knoflíkáři: obsazení, povídky a kde se natáčelo
Knoflíkáři jsou povídkový film Petra Zelenky z roku 1997, složený ze šesti černě humorných příběhů, které se nenápadně propojují a jejichž společným motivem je atomová bomba svržená na Japonsko v srpnu 1945. Hrají v něm mimo jiné Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský mladší, Eva Holubová, Vladimír Dlouhý, Bořivoj Navrátil a František Černý. Film získal čtyři České lvy včetně ceny za nejlepší film a premiéru měl 20. listopadu 1997. Část scén vznikla v Praze, například na nádraží v Hlubočepích.
Ve zkratce
- Žánr a rok: povídková černá komedie, premiéra 20. listopadu 1997, délka 102 minut.
- Režie a scénář: Petr Zelenka, produkce Česká televize.
- Povídky: Štěstí z Kokury, Taxíkář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci, Duch amerického pilota.
- Známé tváře: Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský ml., Eva Holubová, Vladimír Dlouhý, Bořivoj Navrátil, Pavel Zajíček.
- Ocenění: Český lev za film, režii, scénář a vedlejší mužský výkon Jiřího Kodeta, k tomu Cena filmových kritiků.
- Jazyky: čeština, angličtina a japonština.
- Natáčení: 42 natáčecích dní, mimo jiné na nádraží v pražských Hlubočepích.
Základní údaje o filmu
| Údaj | Informace |
|---|---|
| Žánr | povídková komedie a drama |
| Premiéra | 20. listopadu 1997 |
| Délka | 102 minut |
| Režie a scénář | Petr Zelenka |
| Kamera | Miro Gábor |
| Hudba | Aleš Březina, Miroslav Wanek |
| Střih | David Charap |
| Výtvarník | David Černý |
| Produkce | Česká televize |
O čem film vypráví
Šest povídek a jedno prokletí
Oficiální text distributora popisuje film jako šest povídek o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku a pokryteckém odpuštění. Každá má vlastní pointu a atmosféru, a přesto si navzájem předávají motivy a dívají se na tytéž věci z různých úhlů. Diváka to na začátku mate, protože příběhy působí jako samostatné. Až postupně je zřejmé, že spolu souvisejí víc, než se zdálo.
Rozhlasový rámec
Mezi povídkami se opakovaně vrací vysílání Rádia 1. Moderátora hraje Pavel Zajíček, jeho hosta ve studiu Jan Haubert. Rozhlasové studio tak vedle společných motivů pomáhá držet pohromadě příběhy postav, které se mezi sebou často vůbec neznají. Právě propojení, kdy se drobný detail z jedné povídky vrátí v jiné, odlišuje film od povídkových filmů, kde jednotlivé části jen stojí za sebou.
Proč Kokura
První povídka se jmenuje Štěstí z Kokury a odkazuje ke skutečné události. Japonské město Kokura bylo původním cílem druhé atomové bomby 9. srpna 1945, město ale bylo ušetřeno a bomba dopadla na Nagasaki. Japoncům proto zůstalo rčení o štěstí z Kokury. Film tuto historickou náhodu bere jako výchozí bod a v povídce se objevují japonské postavy i američtí piloti bombardéru, které hrají David Charap a Richard Toth.
Tři jazyky v jednom filmu
Kvůli japonské a americké linii se ve filmu mluví česky, anglicky i japonsky. Japonské postavy hrají Seisuke Tsukahara, Motohiro Hosoya a Junzo Inokuchi, kteří v době natáčení žili v Praze. Střídání jazyků podtrhuje, že příběh nezůstává jen v Česku: začíná na druhém konci světa v roce 1945 a vrcholí v Praze devadesátých let. Divák, který film pouští poprvé, by měl počítat s titulky.
Povídky a obsazení filmu Knoflíkáři
Přehled povídek a hlavních představitelů
| Povídka | Hlavní představitelé |
|---|---|
| Štěstí z Kokury | Seisuke Tsukahara, Motohiro Hosoya, Junzo Inokuchi |
| Taxíkář | František Černý, Michaela Pavlátová, Zuzana Bydžovská |
| Civilizační návyky | Vladimír Dlouhý, Marek Najbrt |
| Poslední slušná generace | Jiří Kodet, Inka Brendlová, Bořivoj Navrátil, Alena Procházková |
| Pitomci | Rudolf Hrušínský ml., Eva Holubová |
| Duch amerického pilota | Mariána Stojlovová, Bára Brodská, Julie Stolpovskich, Barbora Johnová |
Taxíkář a Civilizační návyky
V povídce Taxíkář hraje František Černý pražského taxikáře, do jehož vozu nastupují zákazníci se zvláštními přáními. Michaela Pavlátová a Jan Čechtický hrají ženu a muže v taxíku, Zuzana Bydžovská taxikářova manželka. V jedné z rolí se objevuje i sám Petr Zelenka. Civilizační návyky jsou komornější: Vladimír Dlouhý hraje psychologa a Marek Najbrt jeho pacienta, jejich sezení patří k nejkomornějším částem filmu.
Poslední slušná generace a tverpové
Titulní postavy se objevují v povídce Poslední slušná generace. Manželé v podání Bořivoje Navrátila a Aleny Procházkové patří k takzvaným tverpům, lidem, kteří umělým chrupem ucvakávají knoflíky z čalounění sedaček. Na návštěvě u hostitelů, které hrají Jiří Kodet a Inka Brendlová, to vede k situacím mezi trapností a hrůzou. Jiří Kodet za roli hostitele dostal Českého lva za nejlepší vedlejší mužský výkon.
Pitomci a Duch amerického pilota
V povídce Pitomci hraje Rudolf Hrušínský mladší muže, který chodí plivat na projíždějící lokomotivu, a Eva Holubová jeho ženu. Publicista Ivan Adamovič upozornil, že jde o volnou a v titulcích neuvedenou adaptaci povídky Kurta Vonneguta The Big Space Fuck. Závěrečná povídka Duch amerického pilota sleduje dívky, které vyvolávají duchy. Podle Zelenky vznikla hlavně proto, aby propojila ostatní příběhy.
Petr Zelenka a vznik filmu
Autor scénáře i režie
Knoflíkáři patří k filmům, se kterými se jméno scenáristy a režiséra Petra Zelenky spojuje nejčastěji. Zelenka film napsal i režíroval a v jedné z povídek si také zahrál. Na výpravě se podílel výtvarník David Černý, který se objevuje i v jedné z menších rolí, a hudbu složili Aleš Březina s Miroslavem Wankem. Zelenkův typický princip, kdy se zdánlivě vedlejší motivy vracejí v jiných souvislostech, tu je vidět v celé šíři.
Tvůrčí tým za kamerou
Kameru vedl Miro Gábor a střih připravil David Charap, který si zároveň zahrál jednoho z amerických pilotů. Dramaturgii měli na starosti Olga Dabrowská a Čestmír Kopecký, který byl také producentem; Dabrowská se navíc objevuje v povídce Civilizační návyky. Architekty filmu byli David Černý a Štefan Theisz. Spojení lidí, kteří stáli zároveň za kamerou i před ní, odpovídá hravému duchu celé produkce.
Natáčení podle Zelenkových vzpomínek
V rozhovoru pro Novinky Zelenka vzpomínal, že se natáčelo 42 dní, což by podle něj dnes byl luxus. Tři japonské role hráli Japonci, kteří tehdy žili v Praze. Plivání Rudolfa Hrušínského na lokomotivu v záběru ve skutečnosti obstaral dabér, protože při plivnutí člověk zvedá hlavu. Eva Holubová podle Zelenky jeho repliky průběžně zkracovala, protože chtěla mluvit úsporně, a z jednoho takového zkrácení vznikla hláška, která zlidověla.
Kde se Knoflíkáři natáčeli
Hlubočepy a Bubeneč
Míst natáčení je doložených jen málo. Databáze filmovamista.cz uvádí nádraží Praha-Hlubočepy, kde se točily záběry lokomotivy, a dům v Českomalínské ulici v pražském Bubenči, kam manželé ucvakávající knoflíky přicházejí na návštěvu. Další lokace, například domek, kde bydlí postavy Holubové a Hrušínského, se podle stejné databáze dohledat nepodařilo. Řada scén se navíc odehrává v interiérech, například v taxíku nebo v rozhlasovém studiu.
Ocenění a ohlas
Čtyři Čeští lvi
Na udílení Českých lvů za rok 1997 získali Knoflíkáři cenu za nejlepší film, Petr Zelenka za režii i za scénář a Jiří Kodet za vedlejší mužský herecký výkon. Film dostal také Cenu filmových kritiků. Ve stejném ročníku si další ceny odnesly například filmy Lea, Nejasná zpráva o konci světa nebo Bumerang. Dobová publikace České televize, která film vyrobila, mluví o čtyřech Českých lvech.
Šlo o pátý ročník cen České filmové a televizní akademie. Cenu za dlouholetý umělecký přínos českému filmu tehdy převzal Miloš Forman a divácky nejúspěšnějším filmem byli Muži v černém. Ceny za režii i scénář získal jeden člověk, Petr Zelenka, což u povídkového filmu se šesti různými příběhy podtrhuje, jak pevně celý projekt držel ve svých rukou.
Kultovní film devadesátých let
Repliky z filmu zlidověly a diváci je citují dodnes, i když ne každý ví, odkud pocházejí. Zelenka v rozhovoru o filmu vzpomínal, že lidé byli v devadesátých letech hravější, a ta hravost je na Knoflíkářích znát. Kdo má rád Zelenkův styl, najde podobně propojené osudy v Samotářích, ke kterým napsal scénář, nebo v divadelně pojatých Karamazových z roku 2008.
Od plátna na jeviště
Příběhy se později dostaly i do divadla. Zelenka v rozhovoru pro Novinky uvedl, že pro jevištní adaptaci předal Jakubu Vaškovi nejsložitější verzi scénáře, kterou napsal těsně před natáčením, a k tomu i starší verzi. Divadelní podoba tak může obsahovat motivy, které se do filmu nakonec nedostaly. Aktuální uvádění si ověřte přímo na webu divadla.
Pro koho se film hodí
Kvůli sexuálním narážkám a černému humoru se film hodí spíš pro dospělé a starší dospívající. Ocení ho diváci, kteří mají rádi absurdní humor a nevadí jim, že se děj skládá postupně jako puzzle. Kdo hledá klasickou komedii s jedním příběhem, jako jsou Pelíšky z roku 1999, může být zpočátku zmatený. Napoprvé se vyplatí sledovat film v klidu a bez přerušení, protože souvislosti mezi povídkami jsou snadno přehlédnutelné.
Kde film vidět
Protože film vyrobila Česká televize, je rozumné hledat ho nejdřív v jejím programu a archivu. Objevit se může i v nabídce streamovacích služeb nebo filmových klubů, které rády uvádějí českou klasiku devadesátých let. Nabídka se ale průběžně mění, a proto doporučujeme dostupnost ověřit těsně před sledováním. Kvůli propojeným povídkám se vyplatí pustit si film celý najednou.
Pět důvodů, proč Knoflíkáře vidět
- Šest povídek, které do sebe nakonec zapadnou jako skládačka.
- Jiří Kodet v roli hostitele, za kterou dostal Českého lva.
- Dvojice Rudolf Hrušínský mladší a Eva Holubová v povídce Pitomci.
- Neobvyklé propojení japonské historie s pražskými devadesátými lety.
- Repliky, které zlidověly a diváci je citují dodnes.
Časté otázky
O čem jsou Knoflíkáři?
Je to povídkový film o šesti příbězích, které spojuje vysílání Rádia 1 a vzdálený motiv atomové bomby z roku 1945. Vypráví černě humornou formou o nevěře, podivných úchylkách, zázraku i pokryteckém odpuštění.
Kdo film režíroval?
Režisérem i scenáristou je Petr Zelenka. Za oba výkony dostal Českého lva a film vyrobila Česká televize, kameru vedl Miro Gábor.
Kdo hraje knoflíkáře?
Manžele, kteří umělým chrupem ucvakávají knoflíky ze sedaček, hrají Bořivoj Navrátil a Alena Procházková. Jejich hostitele ztvárnili Jiří Kodet a Inka Brendlová v povídce Poslední slušná generace.
Kolik povídek film má?
Film má šest povídek: Štěstí z Kokury, Taxíkář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota. Mezi nimi se vrací rozhlasové studio, kde moderátora hraje Pavel Zajíček.
Jaká ocenění film získal?
Získal Českého lva za nejlepší film, režii, scénář a vedlejší mužský výkon Jiřího Kodeta. K tomu přidal Cenu filmových kritiků, kterou dostal jako nejlepší český film roku.
Kde se film natáčel?
Natáčelo se hlavně v Praze. Databáze filmových míst uvádí nádraží v Hlubočepích a dům v Bubenči, řada scén se ale odehrává v interiérech, například v taxíku nebo rozhlasovém studiu.
Zdroje
- Režisér Petr Zelenka: Lidi byli v devadesátých letech hravější (novinky.cz)
- Místa natáčení filmu (filmovamista.cz)
2 Komentáře