Co je diverzifikace a jak rozložit portfolio

Diverzifikace je rozložení investice mezi více nezávislých aktiv tak, aby výsledek nezávisel na osudu jediného z nich. Nejde o to mít hodně položek, ale o to mít položky, které se nechovají stejně. Portfolio složené z dvaceti firem z jednoho odvětví je početně rozložené, ale rizikově skoro stejně koncentrované jako jediná akcie. Text vysvětluje, jaké riziko diverzifikace odstraňuje, jaké odstranit neumí, podél kterých os se rozkládá a kde přestává dávat smysl.

Hlavní body

Diverzifikace snižuje riziko spojené s jednotlivými investicemi.
Riziko celého trhu odstranit neumí a ani si to neklade za cíl.
Rozhoduje nezávislost aktiv, ne jejich počet.
Rozkládá se podle firem, odvětví, regionů, tříd aktiv a měn.
Široký indexový fond zajistí rozložení jediným nákupem.
Za krizí korelace mezi aktivy roste a ochrana slábne.
Nadměrné rozložení přidává náklady bez dalšího přínosu.
Rozvržení se časem rozejde a je potřeba ho vyrovnávat.

Jaké riziko diverzifikace odstraňuje

Riziko investice se dělí na dvě části a jen jedna z nich se dá rozložením odstranit.

První je riziko spojené s konkrétní firmou. Špatné rozhodnutí vedení, ztráta zakázky, soudní spor, technologický posun, který firmu obejde. Tohle riziko je specifické a různé firmy ho mají různé.

Druhé je riziko celého trhu. Hospodářský útlum, změna úrokových sazeb, geopolitická událost. Dopadá na všechny firmy současně, i když ne stejně silně.

Diverzifikace umí odstranit první typ. Když jedna firma z padesáti selže, ztráta je omezená na její podíl a zbytek portfolia funguje dál. U jediné akcie by stejná událost znamenala ztrátu celou.

Druhý typ odstranit neumí. Když klesá celý trh, klesají i široce rozložená portfolia. To není selhání diverzifikace, ale hranice toho, co dokáže.

Proč nerozhoduje počet

Běžná chyba je počítat položky. Portfolio s dvaceti tituly zní bezpečněji než portfolio s pěti, ale samotné číslo nic neříká.

Podstatná je korelace, tedy míra, v jaké se dvě aktiva pohybují společně. Dvě firmy ze stejného odvětví, se stejnými odběrateli a stejnými vstupy reagují na tutéž událost prakticky shodně. Držet obě je početně dvě položky, ale rizikově skoro jedna.

Naopak dvě aktiva z odlišných tříd, například akcie a státní dluhopisy, na tutéž událost reagují často opačně. Ztráta na jedné straně se částečně vyváží ziskem na druhé.

Přínos každé další položky navíc klesá. Rozdíl mezi jednou akcií a deseti je obrovský, rozdíl mezi padesáti a sto už je malý a rozdíl mezi dvěma sty a třemi sty prakticky neměřitelný.

Cílem tedy není maximální počet, ale dostatečný počet dostatečně nezávislých položek.

Osy, podél kterých se rozkládá

První osou jsou jednotlivé firmy. Nejzákladnější úroveň: nespoléhat na osud jedné společnosti.

Druhou osou jsou odvětví. Portfolio složené jen z technologických firem sdílí stejnou citlivost na úrokové sazby, na dostupnost odborníků i na regulaci.

Třetí osou jsou regiony. Trhy jednotlivých zemí prochází odlišnými cykly, mají odlišnou politiku i odlišnou strukturu ekonomiky.

Čtvrtou osou jsou třídy aktiv. Akcie, dluhopisy, nemovitosti a komodity reagují na hospodářské podmínky odlišně a jejich kombinace vyhladí průběh.

Pátou osou jsou měny. Investor s korunovými závazky a dolarovým portfoliem nese kromě rizika investice i riziko kurzu.

Šestou, často opomíjenou osou je čas. Rozložení nákupů do delšího období odstraňuje riziko, že celá investice vznikne v jediném nešťastném okamžiku.

Nejlevnější způsob, jak toho dosáhnout

Sestavit rozložené portfolio z jednotlivých akcií je pro drobného investora nepraktické. Vyžadovalo by to desítky nákupů, u každého poplatek, a průběžné sledování všech pozic.

Široký indexový fond řeší totéž jediným pokynem. Jeden nákup přinese podíl na stovkách nebo tisících firem z mnoha odvětví a zemí, a přerovnávání při změnách indexu obstará správce.

Rozdíl v nákladech je zásadní. Padesát nákupů znamená padesát poplatků, jeden nákup fondu jeden. Průběžná nákladovost fondu je proti tomu obvykle nižší než náklady na vlastní správu.

Podstatné je vybrat fond dostatečně široký. Fond sledující index jediné země nebo jediného odvětví diverzifikaci uvnitř té skupiny zajistí, ale mezi skupinami ne. Jak si takový fond vybrat, popisuje text o tom, co je ETF a podle čeho ho posuzovat.

Poměr mezi akciovou a konzervativní částí

Nejsilnější pákou v celém portfoliu není výběr konkrétních titulů, ale rozdělení mezi rizikovou a konzervativní část. Ta jediná volba ovlivní kolísání portfolia víc než všechna ostatní rozhodnutí dohromady.

Akciová část přináší vyšší očekávaný výnos a zároveň větší kolísání. Konzervativní část, tedy zejména kvalitní dluhopisy a hotovost, kolísá méně a slouží jako tlumič.

Poměr mezi nimi se odvíjí od dvou věcí. První je horizont: čím dál je okamžik, kdy investor peníze potřebuje, tím víc kolísání unese. Druhou je psychika, tedy schopnost neprodat v okamžiku poklesu.

Druhý faktor se podceňuje a přitom rozhoduje. Portfolio, které investor za poklesu vyprodá, je špatně nastavené bez ohledu na to, jak dobře vypadalo v tabulce.

Praktický důsledek zní: peníze, které budou potřeba v dohledné době, do rizikové části nepatří vůbec. Rezerva na neočekávané výdaje má být oddělená a dostupná, protože právě ona brání nucenému prodeji v nejhorší chvíli.

Diverzifikace uvnitř konzervativní části

Rozkládat se nemá jen akciová část. I dluhopisová složka nese rizika, která se dají rozložit, a přehlížejí se právě proto, že se dluhopisy považují za bezpečné.

Prvním je úvěrové riziko, tedy možnost, že emitent nedostojí závazku. U státních dluhopisů vyspělých zemí je nízké, u firemních vyšší a liší se podle bonity emitenta.

Druhým je úrokové riziko. Když tržní sazby rostou, cena již vydaných dluhopisů klesá, a klesá tím víc, čím delší je jejich splatnost. Dluhopisová část portfolia proto může ztrácet i bez jakéhokoli selhání emitenta.

Třetím je inflační riziko. Pevný kupón ztrácí kupní sílu, pokud ceny rostou rychleji, než kolik dluhopis vynáší.

Rozložení podle emitentů a podle splatností tyhle rizika tlumí stejně, jako rozložení mezi firmy tlumí riziko akciové. Platí přitom stejné pravidlo: rozhoduje, jestli se jednotlivé složky chovají odlišně, ne kolik jich je.

Kdy diverzifikace selhává

Za krizí se korelace mezi aktivy zvyšuje. Aktiva, která se za normálních podmínek pohybovala nezávisle, začnou klesat společně, protože investoři prodávají všechno, aby získali hotovost.

Právě v okamžiku, kdy je ochrana nejvíc potřeba, tedy funguje nejhůř. Je to známý jev a je namístě s ním počítat, ne se jím nechat překvapit.

Druhým případem je skrytá koncentrace. Investor drží tři fondy v domnění, že je rozložený, ale všechny tři sledují podobný index a jejich obsah se z velké části překrývá.

Třetím je koncentrace mimo portfolio. Kdo pracuje v určitém odvětví a zároveň do něj investuje, váže na jeho osud příjem i majetek současně. Při potížích odvětví přijde o obojí.

Diverzifikace tedy není stav, který se jednou nastaví. Je to vlastnost, kterou je potřeba občas zkontrolovat, protože se sama rozpadá.

Jak zjistit, jestli se fondy překrývají

Nejčastější skrytá koncentrace vzniká tím, že investor drží několik fondů, které se z velké části obsahují navzájem. Portfolio pak vypadá rozloženě, ale ve skutečnosti sází na tutéž skupinu firem několikrát.

První kontrolou je index. Dva fondy sledující indexy s podobným rozsahem drží prakticky totéž, i když se jmenují odlišně a pocházejí od jiných správců.

Druhou je seznam největších pozic. Správci ho pravidelně zveřejňují a stačí porovnat prvních deset položek u každého fondu. Když se z velké části shodují, překryv je významný.

Třetí je regionální a sektorové rozdělení. Fond nazvaný jako světový může mít v převažující míře firmy z jediného regionu, protože váha se odvíjí od tržní hodnoty, ne od počtu zemí.

Kontrola zabere pár minut a udělá se jednou za čas, ne po každém nákupu. Ušetří ale zbytečné položky v portfoliu a s nimi i poplatky, které nic nepřinášejí.

Kde přestává dávat smysl

Nadměrné rozložení má vlastní cenu. Deset fondů místo dvou znamená deset položek k sledování, deset poplatků a překrývající se obsah bez znatelného přínosu.

Existuje také riziko, že se portfolio rozloží tak důkladně, že se z něj stane drahá kopie celého trhu. Pak je jednodušší a levnější koupit rovnou široký indexový fond.

Přidávat další aktivum má smysl jen tehdy, když se chová jinak než to, co už investor drží. Přidat jedenáctou akcii ze stejného odvětví jako předchozích deset přínos nemá.

Praktické pravidlo zní jednoduše. Než investor něco přidá, má si položit otázku, jestli nová položka reaguje na jiné události než ty stávající. Pokud ne, přidává jen náklady.

Vyrovnávání portfolia

Rozvržení, které investor na začátku nastaví, se časem samo rozejde. Aktiva, kterým se dařilo, získají větší podíl, ostatní menší, a portfolio se posune jinam, než bylo zamýšleno.

Vyrovnávání znamená vrátit podíly zpět k cílovým hodnotám. Prakticky se to dělá prodejem toho, co narostlo, a nákupem toho, co zaostalo, nebo směrováním nových vkladů do zaostalé části.

Druhý způsob je pro drobného investora obvykle lepší. Nevyvolává prodej, tedy ani daňovou povinnost, ani poplatky za prodej.

Vyrovnávat se nemusí často. Příliš časté zásahy generují náklady a přínos je malý. Běžný přístup je vyrovnávat v pevném intervalu nebo až při odchylce nad stanovenou hranici.

Přehled

Osa rozložení	Proti čemu chrání
Jednotlivé firmy	selhání jedné společnosti
Odvětví	problémy celého oboru
Regiony	hospodářský nebo politický vývoj jedné země
Třídy aktiv	odlišná reakce na hospodářské podmínky
Měny	pohyb jediného kurzu
Čas	nákup celé částky v nevhodném okamžiku
Nechrání proti	poklesu celého trhu současně
Slábne při	krizi, kdy korelace mezi aktivy roste

Konkrétní podoba rozložení závisí na horizontu, na ochotě nést kolísání a na situaci investora. Tabulka popisuje, co která osa řeší.

Jak portfolio rozložit krok za krokem

Určete si horizont a míru kolísání, kterou unesete.
Rozhodněte poměr mezi akciovou a konzervativní částí.
V akciové části zvolte široký index místo jednotlivých titulů.
Ověřte, že vaše fondy se obsahem výrazně nepřekrývají.
Zvažte regionální rozložení a podíl domácího trhu.
Posuďte měnové riziko vůči měně svých výdajů.
Zkontrolujte koncentraci mimo portfolio, tedy zaměstnání a majetek.
Nastavte si, kdy a jak budete portfolio vyrovnávat.

Osm chyb v rozložení portfolia

Počítat položky místo posuzování jejich nezávislosti.
Držet několik fondů, které sledují prakticky stejný index.
Vybírat samé firmy z odvětví, kterému investor rozumí.
Investovat do odvětví, ve kterém zároveň pracuje.
Přidávat položky bez ohledu na klesající přínos.
Očekávat, že rozložení ochrání i při poklesu celého trhu.
Nikdy nezkontrolovat, jak se rozvržení posunulo.
Vyrovnávat portfolio příliš často a platit náklady navíc.

Časté otázky

Co je diverzifikace?

Rozložení investice mezi více nezávislých aktiv tak, aby výsledek nezávisel na osudu jediného z nich. Snižuje riziko spojené s jednotlivými investicemi, riziko poklesu celého trhu ale odstranit neumí.

Kolik pozic je dost?

Nerozhoduje počet, ale nezávislost. Dvacet firem z jednoho odvětví je rizikově blízko jediné akcii. Přínos každé další položky navíc klesá, rozdíl mezi padesáti a sto tituly je už malý.

Stačí jeden široký indexový fond?

Pro akciovou část portfolia zpravidla ano, protože jediným nákupem pokryje stovky až tisíce firem z mnoha odvětví a zemí. Rozložení mezi třídy aktiv a měny tím ale vyřešené není.

Chrání diverzifikace při krachu trhu?

Ne. Za krize korelace mezi aktivy roste a klesá téměř vše najednou, protože investoři prodávají kvůli hotovosti. Diverzifikace chrání proti selhání jednotlivých firem, ne proti poklesu trhu jako celku.

Je možné mít portfolio rozložené příliš?

Ano. Nadměrný počet položek přidává poplatky a práci se sledováním, aniž by snižoval riziko. Přidat aktivum má smysl jen tehdy, když reaguje na jiné události než to, co už investor drží.

Proč se má portfolio vyrovnávat?

Protože se rozvržení časem samo rozejde. Aktiva, kterým se dařilo, získají větší podíl a portfolio se posune jinam, než bylo zamýšleno. Vyrovnání vrátí podíly zpět k cílovým hodnotám.

Jak vyrovnávat bez zbytečných nákladů?

Směrováním nových vkladů do zaostalé části místo prodeje té narostlé. Nevyvolá to daňovou povinnost ani poplatky za prodej. Vyrovnávat stačí v pevném intervalu nebo až při větší odchylce.

Počítá se do rozložení i moje zaměstnání?

Ano, a bývá to opomíjené. Kdo pracuje v určitém odvětví a zároveň do něj investuje, váže na jeho osud příjem i majetek současně, takže při potížích odvětví přijde o obojí najednou.

Nezávislost místo počtu

Celá diverzifikace se dá shrnout do jediné otázky: co se stane s portfoliem, když se jedné položce přihodí to nejhorší. Pokud odpověď zní, že se stane omezená škoda, je rozložení v pořádku bez ohledu na to, kolik položek portfolio obsahuje.

Druhá věc je vědět, co diverzifikace nedokáže. Nezabrání poklesu, když klesá celý trh, a za krize funguje slaběji než v klidných dobách. Kdo to ví předem, nebude v takové chvíli překvapený ani zklamaný a nebude portfolio přestavovat v nejhorší možný okamžik.

Upozornění

Tento text je informativní a vzdělávací. Nejde o investiční doporučení ani o investiční poradenství ve smyslu právních předpisů a nezohledňuje individuální situaci čtenáře. Investování je spojeno s rizikem ztráty části nebo celé investované částky a minulá výkonnost není zárukou budoucích výnosů.