Bota jménem Melichar: obsazení, natáčení a škola v Michli

Bota jménem Melichar je československá dětská komedie z roku 1983, kterou podle scénáře Jany Knitlové natočil Zdeněk Troška jako svůj celovečerní debut. Premiéru měla 1. listopadu 1983. V hlavních rolích hrají David Rauch jako deváťák Radim Dochleba, Regina Řandová jako osmačka Jolanka a Martin Šotola jako její bratr, prvňák Honzík. Natáčelo se v základní škole v Bítovské ulici v pražské Michli, za běžného provozu a s jejími skutečnými žáky.

Ve zkratce

• Režie: Zdeněk Troška, jeho první celovečerní film.
• Scénář: Jana Knitlová, autorka scénáře ke komedii Krakonoš a lyžníci.
• Hlavní role: David Rauch, Regina Řandová, Martin Šotola, Michaela Krešlová.
• Místo natáčení: pavilonová škola v Bítovské ulici, Praha 4, Michle.
• Písně: Holky z naší školky a Láska očima v podání dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek.
• Délka: zhruba 70 minut, žánr dětský film a komedie.

Obsazení filmu Bota jménem Melichar

Snímek stojí na dětských hercích, které doplňují zkušené herečky v rolích učitelek. Přehled níže obsahuje jen role, které shodně uvádějí aspoň dvě filmové databáze nebo archivní zdroje. Ve filmu se navíc objevuje řada žáků a učitelů školy, kde se natáčelo, takže úplný seznam všech tváří na plátně by byl mnohem delší. U jmen dětských herců počítejte s tím, že některé databáze je vedou pod dívčím, jiné pod pozdějším příjmením.

Herec nebo herečka	Role
David Rauch	deváťák Radim Dochleba
Regina Řandová (uváděná také jako Regina Zahradníková)	osmačka Jolanka Ludvíková
Martin Šotola	prvňák Honzík Ludvík, Jolančin bratr
Michaela Krešlová	Radka, Jolančina kamarádka
Tomáš Růžička	deváťák Bakula
Milada Štýbrová	Michaela Lamková
Eva Salzmannová	mladá učitelka Adamová
Jiřina Jirásková	tělocvikářka Moutelíková
Alena Karešová	fyzikářka
Jiřina Jelenská	učitelka Květová
Dana Syslová	maminka Jolanky a Honzíka

Děti v hlavních rolích

Ústřední dvojici tvoří Jolanka a Radim. Reginu Řandovou najdete v dobových údajích Národního filmového archivu pod jménem Regina Zahradníková, novější databáze ji vedou už jako Řandovou. Radima, vtipného deváťáka, do kterého je Jolanka zamilovaná, hraje David Rauch. Třetím pilířem je malý Martin Šotola jako Honzík, zvídavý prvňák, kterého archiv výslovně vyzdvihuje spolu s Rauchem. Jolančinu kamarádku Radku ztvárnila Michaela Krešlová a spolužáka Bakulu Tomáš Růžička.

Učitelky a dospělí

Dospělou část obsazení vede Eva Salzmannová jako mladá učitelka Adamová, které se ve škole nedaří skoro nic. Jiřina Jirásková hraje tělocvikářku Moutelíkovou a Jiřina Jelenská učitelku Květovou. Nezapomenutelnou přísnou fyzikářku ztvárnila Alena Karešová; její věta „Já počkám, já mám času dost“ patří k nejcitovanějším hláškám filmu. Rodiče dětí jsou ve filmu spíš v pozadí, maminku Jolanky a Honzíka hraje Dana Syslová.

O čem film je, bez vyzrazení konce

Příběh začíná prvním zářím a skládá se z mozaiky menších příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy. Nejde o jednu velkou zápletku, ale o sled epizod, které spojuje lehká detektivní linka. Ve škole se totiž začnou ztrácet boty a odložené bundy a nikdo neví, kdo za tím stojí. Kdo film ještě neviděl, nemusí se bát, že by mu následující odstavce prozradily, jak pátrání dopadne.

Honzík chce zpátky do školky

Prvňák Honzík nese školu těžce, protože jeho kamarád ze školky do první třídy nenastoupil. Vymyslí proto plán, jak díky špatným známkám propadnout zpátky do milované školky. Jeho dětská logika a vážnost, se kterou svou strategii plní, jsou zdrojem velké části humoru. Honzík je zároveň postava, která nejvíc pozoruje dění kolem sebe, a právě jeho všímavost se později ukáže jako důležitá.

Jolanka, první láska a podezření

Jolančina linka je citlivější. Osmačka prožívá první lásku k Radimovi z deváté třídy a k tomu se jí přihodí nepříjemnost: padne na ni nespravedlivé podezření z krádeže luxusních bot. Film tu ukazuje, jak těžce dítě nese křivé obvinění a jak rychle se ve škole roznese pověst. Radim je naopak vtipem sršící deváťák, který si z ničeho nedělá těžkou hlavu a jehož kousky komplikují práci učitelům.

Učitelka Adamová a věčné přezouvání

Třetí rovinou je mladá učitelka Adamová. Zápasí s nepoddajným školníkem, kterého nedokáže přimět k odvozu nasbíraných kaštanů, a smůla se jí lepí na paty. Hlavní potíž ale představuje nový školní areál rozdělený do několika budov. Při každém přechodu se musí všichni přezouvat a ředitel ji kárá, že zapomíná zamykat. Právě tahle neprakticky vymyšlená škola otevírá cestu zlodějům.

Kde se natáčela Bota jménem Melichar

Film vznikl v základní škole v Bítovské ulici v Praze 4 v Michli, tehdy označované jako ZDŠ Bítovská. Databáze filmových míst filmovamista.cz u snímku eviduje sedm míst, všechna v areálu této školy: záběry před vchodem, u budovy mateřské školy, v tělocvičně, ve školní jídelně, na hřišti a na nádvoří. Školu tak poznáte i dnes, i když prošla rekonstrukcí a některé zastřešené chodníky z filmu už neexistují.

Natáčení za běžného provozu školy

Štáb podle shodných zdrojů natáčel od října do prosince 1982 a škola přitom normálně fungovala. Mnoho postav v pozadí, které vypadají jako komparz, jsou proto skuteční žáci, kteří do Bítovské tehdy chodili, a v titulcích jsou uvedeni i zdejší učitelé. Díky tomu působí školní chodby a třídy přirozeně, bez dojmu ateliérové dekorace, který mají některé jiné dětské filmy té doby.

Pavilonová škola a nedostavěná chodba

Problém s přezouváním není jen filmová nadsázka. Areál byl navržen jako soubor pavilonů, které měla propojit velká chodba, ta ale nebyla nikdy dokončena. Učitelé i žáci proto skutečně museli několikrát denně přecházet mezi budovami. Scénář tuto zkušenost převzal a Národní filmový archiv v anotaci zmiňuje architekta, který vymyslel experimentální areál bez ohledu na potřeby lidí, kteří v něm každý den tráví čas.

Jak film vznikl

Troškův celovečerní debut

Scénář Jany Knitlové podle shodných zdrojů před Troškou odmítlo pět režisérů s námitkou, že je pouze o dětech. Troška nabídku přijal a ve stejném roce uvedl do kin ještě letní veselohru, která odstartovala hoštickou trilogii, tedy komedii Slunce, seno, jahody. Oba filmy spojuje i část štábu: kameraman Josef Hanuš a skladatel Karel Vágner.

Štáb za kamerou

Kromě Hanuše a Vágnera na filmu pracovali střihačka Eva Bobková, architekt Oldřich Bosák a zvukař Alexandr Vrbata. Jana Knitlová měla s dětskými postavami zkušenost už z rodinné komedie Krakonoš a lyžníci z roku 1980, kterou režírovala Věra Plívová-Šimková. Spojení zkušené scenáristky a začínajícího režiséra se ukázalo jako šťastné, protože dětské postavy mluví a jednají přirozeně, bez kazatelského tónu.

Konkurz na roli Lamkové

Výraznou postavou je spolužačka Michaela Lamková, kterou nakonec hraje Milada Štýbrová. Na konkurz se přihlásila i dívka, která roli nezískala, ale o několik měsíců později se objevila jako Blažena ve Slunci, seno, jahody. Konkurz na Botu tak nepřímo souvisí se vznikem jedné z nejznámějších postav Troškovy pozdější tvorby. Výběr dětských herců byl u filmu klíčový, protože právě na nich celý příběh stojí.

Písničky: Holky z naší školky a Láska očima

Velký podíl na oblibě filmu mají písně dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek. Úvodní titulky doprovází „Holky z naší školky“, závěrečné patří písni „Láska očima“ a obě zazní i během děje. Národní filmový archiv označuje Holky z naší školky za kultovní hit, který doplňuje slunnou atmosféru filmu. Hudbu k filmu složil Karel Vágner, který s Troškou spolupracoval i na dalších snímcích.

Ohlas a ocenění

Podle Národního filmového archivu tvoří tento film v Troškově filmografii jednu z výjimek, protože se spontánně líbil divákům i dobové kritice. Zdroje se shodují, že získal celkem devatenáct ocenění doma i v zahraničí. Troška později natočil hlavně komedie a pohádky, třeba pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, ale školní debut mezi nimi zůstává svým tónem ojedinělý.

Srovnání s jinými školními komediemi

Školní prostředí patří k oblíbeným tématům české komedie. Zatímco v komedii Marečku, podejte mi pero! se do lavic vracejí dospělí, Troška ukazuje školu očima dětí od první do deváté třídy. Jiný pohled na školu a kantory nabízí Obecná škola Jana Svěráka. Botu od obou odlišuje prostředí tehdy nové pražské školy a obyčejné starosti dětí od prvňáčků po deváťáky.

Kde film vidět

Film se objevuje v televizním vysílání i v nabídce streamovacích služeb. Nabídka se ale mění, proto si aktuální dostupnost ověřte v programu televizí nebo ve vyhledávači legálních služeb. Díky délce zhruba 70 minut se hodí i pro mladší děti, které delší film neudrží v pozornosti. Pokud hledáte tip na další společný večer, inspirací může být výběr českých komedií podle nálady.

Proč film pořád baví

1. Skutečná škola: natáčelo se za provozu se skutečnými žáky, takže prostředí působí věrohodně.
2. Tři generace humoru: prvňák, osmačka i učitelka mají vlastní příběh a vlastní druh komiky.
3. Lehká detektivka: pátrání po zloději bot drží epizody pohromadě, aniž by děti strašilo.
4. Písně Kotvalda a Hložka: Holky z naší školky si pamatují i ti, kdo film dlouho neviděli.
5. Hlášky učitelek: přísná fyzikářka a tělocvikářka patří k nejcitovanějším postavám.

Školní prostředí lákalo tvůrce i o desítky let později, jak ukazuje seriál Gympl o maloměstském gymnáziu, kterému hrozí zrušení.

Z jeho pozdějších pohádek si diváci oblíbili také Princeznu ze mlejna, kterou natáčel v okolí Bavorova.

Časté otázky

Kdo hraje v Botě jménem Melichar?

Hlavní role hrají David Rauch jako deváťák Radim, Regina Řandová jako Jolanka a Martin Šotola jako prvňák Honzík. Mezi dospělými vynikají Eva Salzmannová jako učitelka Adamová, Jiřina Jirásková jako tělocvikářka a Alena Karešová jako přísná fyzikářka.

Kde se natáčela Bota jménem Melichar?

Natáčelo se v základní škole v Bítovské ulici v Praze 4 v Michli. Štáb pracoval od října do prosince 1982 za běžného provozu, takže se ve filmu objevují i skuteční žáci a učitelé této školy. Areál stojí dodnes, prošel ale rekonstrukcí.

Kdo zpívá písničky ve filmu?

Písně zpívá duo Petr Kotvald a Stanislav Hložek. Úvodní titulky doprovází Holky z naší školky, závěrečné píseň Láska očima. Hudbu k filmu složil Karel Vágner.

Proč se ve škole pořád přezouvají?

Škola v Bítovské ulici byla postavena jako soubor pavilonů a plánovaná spojovací chodba se nikdy nedostavěla. Přecházení a přezouvání mezi budovami bylo skutečným problémem tamního provozu a scénář ho převzal jako hlavní zdroj komických situací.

Je Bota jménem Melichar první film Zdeňka Trošky?

Ano, jde o jeho celovečerní režijní debut z roku 1983. Ve stejném roce natočil také komedii Slunce, seno, jahody, která se dostala do kin o něco později a zahájila jeho hoštickou trilogii.

Pro jak staré děti je film vhodný?

Film je natočený jako rodinná komedie bez drsných scén a trvá zhruba 70 minut, takže ho zvládnou i předškoláci se staršími sourozenci. Nejvíc si ho užijí děti školního věku, které situace ze tříd a šaten znají z vlastní zkušenosti.

Zdroje

• Bota jménem Melichar (nfa.cz)
• Bota jménem Melichar: místa natáčení (filmovamista.cz)
• Bota jménem Melichar: herci a tvůrci (fdb.cz)