Marečku, podejte mi pero!: obsazení, škola a natáčení
Marečku, podejte mi pero! je československá komedie z roku 1976 v režii Oldřicha Lipského. Scénář napsali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Jiří Sovák hraje továrního mistra Jiřího Kroupu, který musí znovu do školy; jeho syna ztvárnil Jiří Schmitzer, Hujera Václav Lohniský a profesora Hrbolka František Kovařík.
Film stojí na jednoduchém obrácení rolí: člověk zvyklý doma i v práci vystupovat jako autorita se ocitne v lavici a musí prokázat, co umí. Známé repliky jsou jen částí promyšlené komedie o prestiži, učení a drobných způsobech, jak se lidé snaží vyhnout trapasu.
Základní údaje o filmu
| Údaj | Informace |
|---|---|
| Rok vzniku | 1976 |
| Země | Československo |
| Režie | Oldřich Lipský |
| Scénář | Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák |
| Kamera | Jiří Macák |
| Hudba | Svatopluk Havelka |
| Délka uváděná ČT | 92 minut |
| Prostředí | Továrna, rodina a večerní průmyslová škola |
Obsazení: Kroupovi, Hujer, Plha a učitelé
| Herec či herečka | Postava |
|---|---|
| Jiří Sovák | Jiří Kroupa starší |
| Jiří Schmitzer | Jiří Kroupa mladší |
| Míla Myslíková | Kroupová |
| Václav Lohniský | Hujer |
| Josef Kemr | Plha |
| Iva Janžurová | Eva Týfová |
| Ladislav Smoljak | Tuček |
| Zdeněk Svěrák | Šlajs |
| František Kovařík | Profesor Hrbolek |
| Josef Abrhám | Učitel Janda |
| Taťjana Medvecká | Eva Tůmová |
| František Filipovský | Profesor chemie Lapáček |
| Jiří Hálek | Ředitel školy |
| Zdeněk Srstka | Mužík |
Mezi časté záměny patří připsání Hrbolka Zdeňku Svěrákovi. Ten ovšem hraje studenta Šlajse, zatímco starého profesora představuje František Kovařík. Smoljakův Tuček je druhou polovinou dvojice spolužáků, jejichž chování připomíná, že dospělý věk sám o sobě nezaručuje školní ukázněnost.
Jiří Sovák a Jiří Schmitzer vytvářejí otce a syna také ve filmovém příběhu. Pro jeho pochopení však není nutné hledat v každé scéně soukromý vztah herců. Kroupovi mají vlastní dramatickou situaci, kterou určuje společné školní prostředí a změna poměru sil doma.
O čem Marečku, podejte mi pero! je
Tovární mistr Jiří Kroupa potřebuje doplnit vzdělání. Návrat do školy mu není příjemný, mimo jiné proto, že na stejné škole studuje jeho syn. Člověk, který mohl dosud snadno hodnotit druhé, nyní dostává známky sám a zjišťuje, že zkušenost z provozu nevyřeší každý školní úkol.
Dospělí spolužáci si přitom rychle rozdělí známé třídní role. Někdo se chce zavděčit, jiný zaostává za výkladem, další hledá příležitost k žertu. Večerní studium tak nevymaže jejich povahy; naopak je postaví do situací, v nichž se projeví zřetelněji.
Kroupa a syn: proměna domácí autority
Rodinná rovina dává školním scénám další význam. Syn se může vyznat v něčem, co otec nezvládá, a obvyklé rozdělení na poučujícího rodiče a poučované dítě se naruší. Komedie tuto změnu rozehrává bez nutnosti velkého generačního prohlášení: stačí konkrétní úkol, známka nebo návštěva školy.
Pro dnešního diváka je stále srozumitelný i strach ze ztráty tváře. Učit se něco nového znamená připustit vlastní neznalost před lidmi, kteří nás dosud znali jako schopné. Kroupův problém proto nemusí zůstat uzavřený v dobové továrně nebo školském systému.
Kdo je Mareček a proč se mluví o Hliníkovi
Mareček z názvu není samostatná hlavní postava. Profesor Hrbolek tímto jménem oslovuje Tučka. Název tak vyrůstá přímo ze školní situace a profesorova způsobu komunikace, nikoli ze jména mladého Kroupy.
Hliník je zase nepřítomný student, jehož odstěhování do Humpolce se opakovaně vysvětluje. Právě nepřítomnost je podstatou vtipu: diváci se o člověku stále dozvídají, ale nepotřebují ho vidět. Do vyprávění se může výrazně zapsat i postava, která nemá vlastní herecký výstup.
Proč opakovaný vtip nepůsobí pokaždé stejně
Dobře připravený návrat stejné informace pracuje s očekáváním. Při prvním zaznění ještě nevíme, co si máme zapamatovat, později poznáme souvislost dříve než některá z postav. Divák se tak stává spoluúčastníkem situace, nikoli jen příjemcem další náhodné repliky.
Národní filmový archiv ve svém rozboru upozorňuje právě na postupnou přípravu gagů. Znalost hlášek proto může být důvodem k opakovanému sledování, ale není náhradou celého filmu. Vytržená věta zpravidla neukáže, kdo se právě snaží zachovat důstojnost a proč je jeho pokus tak obtížný.
Kde se natáčela škola a továrna
Filmová škola je v pražské Dušní ulici, tovární prostředí vznikalo v Roudnici nad Labem. Obě lokality dokládá obrazový přehled TV Nova. Není tedy správné umísťovat školu automaticky do Roudnice jen proto, že se tam točily pracovní scény.
Areál roudnických strojíren prošel od natáčení změnami, které popisují i pozdější reportáže. Filmový záběr zachycuje konkrétní historickou podobu místa. Při porovnávání je proto vhodné sledovat dispozici a zachované prvky, nikoli očekávat kompletní kulisu připravenou pro návštěvníky.
Škola a průmyslový areál jsou dobrým příkladem filmového spojení různých míst. Ve vyprávění tvoří součást stejného každodenního života, ve skutečnosti mezi nimi leží cesta. Zjištění lokace pomáhá chápat výrobu filmu, ale nemění to, co je pro příběh podstatné: Kroupa se z pracovního prostředí přesune do prostoru, kde jeho dosavadní postavení neplatí.
Smoljak, Svěrák a Lipského režie
Smoljak se Svěrákem napsali komedii, která navazuje na tradici školních filmů, ale do lavic posadí dospělé. Režie Oldřicha Lipského pracuje s přesným načasováním hereckých reakcí. Zvlášť ve skupinové scéně má význam i to, co se děje vedle mluvící postavy.
Hujer, Plha a Tuček se Šlajsem nejsou vzájemně zaměnitelné komické figurky. Každý má jiný vztah k autoritě a jiný způsob, jak ve třídě obstát. Díky tomu mohou stejnou učitelskou otázku proměnit v odlišnou situaci, aniž by scénář musel stále měnit prostředí.
Hudbu složil Svatopluk Havelka a kameramanem byl Jiří Macák. Ani zde tedy nejde o automaticky stejný štáb jako u pozdějších filmů Jana Svěráka. Pokud vás zajímá celý autorský záběr, profil Zdeňka Svěráka rozlišuje scénáře, herectví a další tvorbu.
Co sledovat po Marečkovi
Na samotě u lesa nabízí další společný scénář Smoljaka a Svěráka ze stejného roku. Režisérem je Jiří Menzel a lidské nedorozumění se přesune do chalupářského prostředí. Je to vhodné srovnání toho, jak stejný autorský okruh funguje v jiném tempu.
Pro další školní příběh zkuste Obecnou školu. Tam ovšem děti pozorují dospělé, zatímco Mareček vrací dospělé do dětské role. Vratné lahve pak vyprávějí o učiteli, který školu opouští a hledá nové uplatnění.
Kde je Marečku, podejte mi pero! online
Dostupnost ověřena k 8. září 2026: Česká televize u filmu uvádí, že nemá internetová práva. Stránka obsahuje informace, ale celý film z ní aktuálně nepřehrajete. Televizní program a internetová nabídka se mohou lišit.
Pro rodinné sledování je výhodou srozumitelná školní situace, některé pracovní a dobové souvislosti však mohou děti potřebovat vysvětlit. Film staví hlavně na dialozích a reakcích. Nejlépe proto funguje při pozorném sledování, kdy nezanikají drobné změny významu mezi první a opakovanou replikou.
Časté otázky o filmu
Kdo hraje Kroupu a jeho syna?
Jiřího Kroupu staršího hraje Jiří Sovák a mladšího Jiří Schmitzer. Otec se kvůli doplnění vzdělání ocitne na stejné škole jako syn. Jejich vztah je jednou z hlavních komických linií.
Kdo hraje Hujera?
Hujera představuje Václav Lohniský. Jeho postava se snaží získat přízeň autorit. Ve třídě proto funguje jinak než roztržitý Plha nebo provokatéři Tuček se Šlajsem.
Kdo je profesor Hrbolek?
Profesora Hrbolka hraje František Kovařík. Není to role Zdeňka Svěráka, který představuje Šlajse. Hrbolek zároveň pronáší oslovení, ze kterého vznikl název filmu.
Koho profesor oslovuje Marečku?
Tímto jménem oslovuje Tučka, kterého hraje Ladislav Smoljak. Mareček tedy není samostatný hlavní hrdina. Jde o součást profesorovy školní rutiny a opakovaného humoru.
Kdo hraje Hliníka?
Hliník je nepřítomný student, o jehož odstěhování se ve filmu mluví. Samostatného představitele pro tuto postavu proto v obsazení nehledejte. Jeho nepřítomnost je podstatou opakovaného vtipu.
Kde se natáčela večerní škola?
Školní budova je v Dušní ulici v Praze. Tovární scény naproti tomu vznikaly v Roudnici nad Labem. Film tak spojuje dvě odlišné lokality do jednoho příběhového prostředí.
Kdo napsal a režíroval film?
Scénář napsali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Režisérem byl Oldřich Lipský. Film pochází z roku 1976.
Je Mareček dostupný v iVysílání?
K 8. září 2026 Česká televize uvádí chybějící internetová práva. Karta filmu není aktuálně přehratelným celým snímkem. Před pozdějším sledováním je vhodné dostupnost znovu zkontrolovat.
