Japonská azalka: pěstování, kyselá půda a řez po odkvětu

OdLenka Váhová Vydáno: · Aktualizováno:
Nízký keř azalky hustě obsypaný růžovými květy na zahradě

Japonská azalka je nízký stálezelený keř z rodu pěnišník (Rhododendron), který na konci jara rozkvete tak hustě, že pod květy skoro nejsou vidět listy. Daří se jí v polostínu, v kyselé, humózní a stále vlhké půdě a při zálivce měkkou dešťovou vodou. Kořeny má mělké, proto nesnáší vyschnutí, okopávání ani hlubokou výsadbu. Stříhá se jen lehce, a to hned po odkvětu, aby stihla založit poupata na příští rok.

Ve zkratce

  • Co to je: stálezelený pěnišník vyšlechtěný v Japonsku, obvykle kolem půl metru až metru vysoký.
  • Kvete: na pozdním jaře, podle odrůdy hlavně v květnu, některé ještě v červnu.
  • Stanoviště: polostín, závětří, žádná mrazová kotlina.
  • Půda: kyselá, humózní, propustná a stále vlhká, bez vápna.
  • Voda: ideálně dešťová, tvrdá voda z vodovodu postupně škodí.
  • Řez: hned po odkvětu, mělce, nad rozvětvením.
  • Pozor: všechny části jsou jedovaté pro lidi i zvířata.

Co je japonská azalka a kdy kvete

Novinky upozorňují, že název japonská azalka není botanicky přesný: rostliny se dnes řadí do rodu pěnišník, lidový název se ale drží. Vznikly v Japonsku křížením divokých pěnišníků z horských lesů. Na rozdíl od opadavých azalek si drobné listy drží celý rok. V tuhé zimě může část listů opadat nebo zčervenat, podle katalogu Havlis se to stává hlavně keřům na plném slunci.

Doba květu

Japonské azalky kvetou podle Novinek v květnu a červnu, katalog Havlis u odrůdy ‚Kermesina‘ uvádí hlavní květ od poloviny května do začátku června. Přesný termín se liší podle odrůdy a polohy zahrady. Barvy sahají od čistě bílé přes lososovou, růžovou a lila až po červenou a růžovofialovou. Květy pokryjí keř tak hustě, že patří k nejvýraznějším jarním dřevinám.

Výška a tvar keře

Proti klasickým rododendronům rostou pomaleji a kompaktněji. Novinky uvádějí výšku 0,5 až 1 metr, Havlis u odrůdy ‚Kermesina‘ 0,3 až 0,6 metru do výšky a až 1,5 metru do šířky. Díky tomu se hodí do menších zahrad, k okrajům cest, do skupin s jinými kyselomilnými keři i do velkých nádob na terase.

Odrůdy

Nabídka zahradnictví je široká a odrůdy se liší barvou, výškou i dobou květu. Novinky zmiňují například odrůdu ‚Willy‘ starorůžové barvy, katalog Havlis nabízí odrůdu ‚Kermesina‘. Před nákupem se vyplatí podívat na údaj o mrazuvzdornosti a výšce, protože u menších zahrad rozhoduje hlavně šířka keře.

Kde se japonské azalce daří

V přírodě rostou předci japonských azalek jako podrost ve vlhkých horských lesích. Na zahradě jim proto vyhovuje polostín a závětří. RHS doporučuje rozptýlené světlo a chráněné místo, varuje před hlubokým stínem pod stromy, mrazovými kotlinami a místy s ranním sluncem. Na plném slunci keř vydrží, potřebuje ale víc vody a v zimě může ztrácet listy.

Sousedé na záhonu

Deník doporučuje sázet azalky do skupin keřů, k jezírku nebo pod stromy. RHS u stromů dodává podmínku: hluboký stín pod hustou korunou jim nesvědčí, rozptýlené světlo ano. Dobře se kombinují s dalšími kyselomilnými rostlinami, protože sdílejí stejný substrát, zálivku dešťovou vodou i mulč z kůry jehličnanů. Na jednom upraveném záhoně se o ně pečuje snáz než o jednotlivé keře roztroušené po zahradě.

Mrazuvzdornost

RHS označuje pěnišníky za většinou plně mrazuvzdorné; v silném mrazu listy povadnou, ale s oteplením se vzpamatují. Katalog Havlis uvádí u odrůdy ‚Kermesina‘ odolnost do zóny USDA 5, tedy zhruba do minus 29 °C. Odolnost se ale mezi odrůdami liší a mladé rostliny jsou citlivější. Větší riziko než mráz představuje zimní sucho, kdy keř odpařuje vodu listy a ze zmrzlé půdy ji nedokáže doplnit.

Ochrana v zimě

Mělké kořeny chrání vrstva mulče nebo listí. Mladé rostliny lze v mrazivých a slunečných dnech zakrýt netkanou textilií. Novinky radí v suchých obdobích bez mrazu zalévat i na podzim a v zimě. Nádoby postavte na chráněné místo těsně k sobě a při silných mrazech je obalte, aby kořenový bal nepromrzl.

Kyselá půda a výsadba

Azalka potřebuje kyselou půdu bez vápna. RHS uvádí rozmezí pH 5,0 až 6,0, Deník pH 4,5 až 5,5. Zásaditá půda se trvale okyselit nedá snadno, RHS proto na vápenitých půdách doporučuje pěstování v nádobách. Půda má být humózní, propustná a stále vlhká. Pokud si hodnotou nejste jistí, změřte pH půdy jednoduchým půdním testem.

Jak připravit jámu

Novinky doporučují vyměnit zeminu zhruba do hloubky 30 centimetrů za rašelinu nebo vřesovištní substrát, případně do původní půdy zapracovat polovinu nerozložené rašeliny. Katalog Havlis uvádí směs třetiny rašeliny, třetiny listovky nebo kompostu bez vápna a třetiny původní zeminy. Hotový substrát pro rododendrony se prodává pod názvem rašelinový nebo kyselý.

Mělká výsadba

Pěnišníky koření těsně pod povrchem, a proto se nesmí sázet hluboko. RHS radí kořeny jen zakrýt, Havlis upozorňuje na stejnou chybu. Vhodná doba výsadby je podle RHS říjen nebo březen a duben. Kolem keře neokopávejte, porušili byste jemné kořeny. Plevel se odstraňuje ručně a jeho růst omezí mulč.

Zálivka, mulč a hnojení

Tvrdá voda z vodovodu obsahuje vápník, který postupně zvyšuje pH a vede ke žloutnutí listů. RHS i Novinky proto doporučují zalévat dešťovou vodou. Platí to stejně jako u pokojových rostlin, kdy se zalévá orchidej měkkou vodou pokojové teploty. Když dešťová voda v létě dojde, snese podle RHS keř krátce i vodu z vodovodu.

Proč neodkvétají poupata

Poupata na příští rok se zakládají koncem léta. RHS upozorňuje, že sucho v tomto období způsobí, že se poupata nezaloží nebo na jaře opadají. Od července proto při suchu zalévejte vydatně a půdu udržujte pod mulčem. Pozdní řez má stejný efekt, protože odstraní už založená poupata.

Mulč z kůry a jehličí

RHS doporučuje vrstvu drcené kůry jehličnanů nebo jiného kyselého materiálu, v návodu nejméně 7,5 centimetru. Mulč má zůstat kyprý a obnovuje se každé jaro, dokud je půda ještě vlhká. Udrží vlhkost u mělkých kořenů, chrání je před mrazem a postupně dodává humus. Havlis radí mít azalky zamulčované trvale.

Čím hnojit

Hnojí se jen hnojivy pro rododendrony, azalky a kyselomilné rostliny. V kyselé půdě podle RHS přihnojení většinou není potřeba, v nádobách se na jaře přidává pomalu rozpustné hnojivo. Přehnojení pálí kořeny i listy, proto nepřekračujte dávku na obalu. Žloutnutí listů mezi žilkami může znamenat nedostatek hořčíku, manganu nebo železa.

Stříhání po odkvětu

Novinky považují za jedinou vhodnou dobu řezu období hned po odkvětu, katalog Havlis uvádí začátek června. Odstraňují se odkvetlá květenství a výhony se zkracují jen mělce, vždy nad rozvětvením, aby nezůstaly suché pahýly. RHS dodává, že řez je u pěnišníků potřeba zřídka a stačí odstraňovat suché dřevo. Podobně jako když se rozhoduje, kdy stříhat hortenzie, rozhoduje i tady termín o tom, zda keř příští rok pokvete.

Zmlazení starého keře

Silný zmlazovací řez snášejí podle RHS hlavně opadavé azalky a pěnišníky s hrubou kůrou, stálezelené druhy s hladkou kůrou hůř. Deník proto u stálezelených azalek před jednorázovým radikálním řezem varuje. Přerostlý keř je bezpečnější zmlazovat postupně během několika let a po řezu ho zamulčovat, v chudé půdě přihnojit a dobře zalévat, jak radí RHS.

Pěstování v nádobě, škůdci a jedovatost

Azalka v květináči

V nádobě se pěstuje v rašelinovém substrátu pro kyselomilné rostliny. RHS doporučuje přesazovat jednou za dva roky brzy na jaře a v mezidobí vyměnit horních pět centimetrů substrátu. Nádoba musí mít odtok a podle RHS se v ní častěji objevuje lalokonosec, jehož larvy okusují kořeny.

Choroby a škůdci

RHS mezi škůdci pěnišníků jmenuje lalokonosce, cikádu rododendronovou a červce, mezi chorobami odumírání poupat, hálky azalek a václavku. Václavku poznáte podle zlatohnědých plodnic u paty keře na podzim a napadený keř obvykle nezachráníte.

Jedovatost

Všechny části rostliny jsou jedovaté. Americká ASPCA uvádí, že grayanotoxin je nebezpečný pro psy, kočky i koně a už několik listů může způsobit vážné potíže: zvracení, průjem, slinění, slabost, poruchy koordinace a pokles krevního tlaku. Deník doporučuje při práci s azalkami nosit rukavice. Jedovaté jsou i další oblíbené keře, třeba oleandr v nádobě.

Šest pravidel pro bohatý květ

  1. Polostín a závětří místo plného poledního slunce.
  2. Kyselá, humózní a propustná půda bez vápna.
  3. Mělká výsadba a žádné okopávání kolem keře.
  4. Dešťová voda a zálivka i za sucha na konci léta.
  5. Trvalý mulč z kůry jehličnanů obnovovaný na jaře.
  6. Řez jen hned po odkvětu a jen mělce.

Záhon s azalkami bývá obklopený trávníkem, o který se pečuje zvlášť, například pravidelným sečením a vertikutací trávníku na jaře a na podzim.

Časté otázky

Kdy kvete japonská azalka?

Na pozdním jaře, podle odrůdy a polohy hlavně v květnu, u některých odrůd květ pokračuje do začátku června. V teplejších polohách může začít o něco dřív. Květy pokryjí keř tak hustě, že skoro nejsou vidět listy.

Kdy stříhat japonské azalky?

Hned po odkvětu, protože poupata na další rok se zakládají koncem léta. Odstraňte odkvetlá květenství a výhony zkraťte jen mělce nad rozvětvením. Pozdní řez připraví keř o příští květ.

Jakou půdu potřebuje azalka?

Kyselou, humózní, propustnou a stále vlhkou, bez vápna. Zdroje uvádějí pH zhruba mezi 4,5 a 6. Na vápenité půdě je jistější pěstování ve velké nádobě s rašelinovým substrátem.

Proč azalce žloutnou listy?

Nejčastěji kvůli tvrdé vodě nebo zásadité půdě, ve které rostlina nedokáže přijímat železo, hořčík a mangan. Pomáhá zálivka dešťovou vodou, mulč z kůry jehličnanů a hnojivo pro kyselomilné rostliny.

Jsou japonské azalky mrazuvzdorné?

Většina odrůd je mrazuvzdorná, katalogy u některých uvádějí odolnost do zóny USDA 5. Mladé rostliny a keře v nádobách potřebují ochranu. Často jim víc než mráz uškodí zimní sucho, proto se za bezmrazých dnů zalévá.

Dá se azalka pěstovat v květináči na balkoně?

Dá, pokud má nádoba odtok a je naplněná rašelinovým substrátem pro kyselomilné rostliny. Balkon by neměl být celý den na prudkém slunci a zálivka musí být pravidelná, ideálně dešťovou vodou. Na zimu nádobu postavte na chráněné místo a při silných mrazech ji obalte.

Je azalka jedovatá pro psy a kočky?

Ano, všechny části obsahují grayanotoxin, který je podle ASPCA nebezpečný pro psy, kočky i koně. Projevuje se zvracením, průjmem, sliněním a slabostí. Při podezření na okousání kontaktujte veterináře.

Zdroje

Další články k tématu